Jeho otec byl hajným. Už v místní škole vynikal chlapec zvídavostí a dobrým prospěchem. Rodiče proto souhlasili, aby v roce 1816 začal studovat v Opavě na gymnáziu, kde byl opět vynikajícím studentem. Po roce 1820 se stal řádným posluchačem medicíny ve Vídni a později v Praze.

Profesor anatomie

Už jako student pracoval v pitevně a v roce 1833 obhájil na Karlově univerzitě v Praze titul doktora medicíny. Jako disertaci předložil a tiskem vydal unikátní návod k pitvě mozku. Kniha s 223 stranami obsahuje pozorování, u kterých je Bochdalkovi přiznávána priorita.

V roce 1838 se stává vůbec prvním placeným patologem (prosektorem) v pražské nemocnici. V roce 1840 se stal mimořádným profesorem s platem tisíc zlatých. V Praze se – jak jinak – Bochdalek setkával s různými překážkami, pitvat směl jen po výslovném souhlasu kliniků, takže z Karolina odešel do všeobecné nemocnice, ale i tam pociťoval od ostatních lékařů odstup, neboť pitevna dost zapáchala.

V roce 1845 odešel do Vídně, kde se stal řádným profesorem anatomie.

Aktivní a skromný

Profesor Bochdalek vnášel do své profese stále různé novoty a zlepšení. Prosadil založení patologické anatomie v Praze, zavedl pitevní protokoly, stejně jako sbírky preparátů; je jejich zakladatelem. Dokázal přesvědčit své nadřízené, aby mu zakoupili v Praze nevídanou a velmi drahou věc – mikroskop.

Za ocenění jeho zásluh je možné považovat skutečnost, že ho vídeňská vláda poslala v roce 1850 na studijní cestu do Švédska a Norska, kde se plně projevil Bochdalkův vztah k přírodě. Pro anatomickou sbírku přivezl do Prahy téměř třináct set exemplářů především mořské fauny. V roce 1853 začal přednášet histologii a embryologii, a to ještě před J. E. Purkyněm. Horlivě publikuje v lékařských časopisech.

Z Bochdalkových anatomických prací jsou mimořádně významné studie o trojklanném nervu, o bránici (Bochdalkova hernie), o nervech rohovky, o sluchových ústrojích hluchoněmých a návod k pitvě mozku. Bochdalek byl v první polovině šedesátých let 19. století děkanem a proděkanem lékařské fakulty v Praze.

Český lékař

Pracoval v oboru až do roku 1872, kdy odešel na odpočinek. Odstěhoval se do Litoměřic, kde vlastnil dům. V některých zahraničních příspěvcích o tomto českém vědeckém velikánovi (často i na internetu) se chybně uvádějí jako místo rodiště Litoměřice, někde bývá naznačováno, že když své práce publikoval výhradně německy, byl vlastně, navzdory svému jménu, Němec.

Pravda také je, že nacionální postoje v první polovině devatenáctého století neměly ještě zdaleka takový rozměr, aby mezi národnostmi vznikaly kvůli jazyku třenice. Sám Bochdalek by se označil za Rakušana české národnosti, ačkoliv nikdy nepopíral svůj český původ. Naopak, do lékařské terminologie postupně zaváděl české názvy.

Musíme totiž uvážit, že Skřipov byl v roce Bochdalkova narození obcí českou, jeho otec je v matrice zapsán jako Florián Bohdalek, jeho matka byla za svobodna Marina Melecká a pocházela údajně z Horních Uher, tedy ze Slovenska. Proto – na rozdíl od otce – psal své jméno důsledně s ch, tedy Bochdalek, takže i v němčině zůstalo v podstatě foneticky nezměněno.

Profesor Bochdalek nikdy neusiloval o vědecké pocty, vyznamenání a veřejné uznání. V Litoměřicích se zcela přestal věnovat vědecké práci, zajímal se především o českou historii a botaniku. Nabídky, aby se externě podílel na vědeckých úkolech, striktně odmítal. Pražská lékařská fakulta si na něho vzpomněla teprve u příležitosti osmdesátých narozenin. Dostal čestný gratulační diplom a stal se držitelem rytířského kříže císaře Františka Josefa I.

Profesor Vincenc Alexandr Bochdalek zemřel 3. února 1883 v Litoměřicích.