„Narodil jsem se v Praze a do svých sedmadvaceti let jsem tam žil. Když jsme přijeli do Opavy, nemohlo mě nezaujmout, jak se tady mluví," vysvětluje Vít Skalička. Tím, že pracuje jako lékař na vesnici, je s nářečím konfrontován každodenně. „Nářečí na vesnici je uchováno v ryzí podobě, i když dnes je více a více obohacováno o spisovné výrazy," doplnil Skalička.

NÁŘEČÍ JEN TAK NEVYHYNE

Podle něj se ukazuje, že nářečí nezaniká tak rychle, jak se dříve předpokládalo. „Neznamená to, že když nářečím mluvilo například před sto lety sto tisíc lidí, před padesáti lety okolo padesáti tisíc, že za padesát let jím nebude mluvit nikdo," vypočetl Skalička s tím, že odhaduje, že se nářečí omezí se třeba jen na dvacet tisíc uživatelů a časem se rozpustí v interdialektu.

Jeden z interdialektů běžně užívaných v Čechách a stále více hojněji ve sdělovacích prostředcích – obecná čeština – je podle něj na východě Moravy a ve Slezsku stále považována za cizorodý prvek.

„Spíš se tu označuje za tzv. pražštinu. Vnímám, že tu mladí hovoří moravsko-slezským interdialektem. Nazval bych ho jakousi hovorovou formou spisovné češtiny, i když to zní paradoxně," dodal Skalička.

Opavany a obyvatele širšího okolí města oceňují lidé odjinud za jejich češtinu. „Považují je za nejlepší mluvčí spisovné češtiny. Když přijde na to mluvit někde na veřejnosti, tak Opavan to zvládne daleko lépe než Pražan," vyzdvihl Skalička.

K JAZYCE SE DOSTAL PŘES CESTOVÁNÍ

Jak se dostal k jazykovědě, když je povoláním lékař? „Vždycky mě bavilo učit se jazyky a také rád cestuji," vysvětlil Skalička svůj zájem o jazykovědu a nářečí.

Opavština jej nepřestává fascinovat. „Na opavském nářečí mě pořád udivuje to, že se stále aktivně užívá v běžné mluvě. To je podle mě už málokde a nebo se to přisuzuje pouze starší generaci," dodal Skalička.

Nemá obavy, že by výrazy, že něco někde 'zavazí' a proto by se to mělo dát 'bokem' hned tak z mluvy na Opavsku vymizí. Evergreenem podle něj jsou také obraty jako 'naproti pošty' nebo 'kvůli tebe'.

Kniha Opavština pro samouky začala vznikat na jihozápadě bývalého opavského okresu. „Jazykovědný materiál jsem začal sbírat na jihozápadě okresu – v Melči a Mikolajicích, kde jsem pracoval. Pak jsem začal cestovat s diktafonem a setkávat se s lidmi i z Prajzské," vysvětlil Skalička.

Materiál na knihu sbíral posledních sedm let a knihu psal dva a půl roku. Sám si také knihu ilustroval a texty v nářečí, které uvozují jednotlivé kapitoly, vymýšlel sám po konzultaci s „rodilými mluvčími".

Opavština pro samouky vyšla v nákladu 1000 výtisků. „Úplně mi vyrazilo dech, že kniha je téměř rozebraná," uvedl Skalička s tím, že dotisk publikace by měl vyjít v lednu příštího roku.

Milan Freiberg