Řeč je o rodině Bermanových z Nového Jičína a rodině Feiegeových z Vítkova. Příběh dávných rodinných přátel se začíná rozmotávat v únoru 2024, kdy opavský badatel a předseda spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje Vladímír Nevlud navštívil v Anglii Hanse Feigeho. Veřejnosti je však spíše znám pod jménem John Fieldsend, poslední žijící dítě z Opavska, které zachránil sir Nicholas Winton. Hlavní indicií ke znovuspojení rodin byl dopis, který si můžete přečíst na konci článku.

Při bádání v Izraeli objevil na seznamu rodinu z Vítkovska

Vladimír Nevlud před 4 lety opustil podnikaní a začal se intenzivně věnovat historickému výzkumu pochodu a transportu smrti Osvětim-Opava-Mauthausen z roku 1945. Osud jednoho z nejmladších vězňů pochodu smrti, předsedu spolku zavál až do Izraele. „V židovském státě jsem objevil seznam deportovaných Židů z 27. února 1942 z Říšské župy Sudety – Vládní obvod Opava,“ poznamenal k začátkům bádání.

Listina byla do té doby zahalena tajemstvím. Při analýze narazil na jména Gertrud a Curt Feige z Vítkova. Začal jejich složité životní osudy rozplétat. Curt byl židovský obchodník z Německa a Gertrud židovka z Vítkovska. Z manželství vzešli dva synové Hans a Gerd. V roce 1937 se rodina definitivně rozhodla uchýlit před Hitlerem do domu Gertrudiny matky na Vítkovsko. Situace však začala být pro židy nebezpečná i zde. Manželé se rozhodli syny poslat do židovské internátní školy v Hanoveru, aby tak zvýšili jejich šance na přijetí v zahraničí. Rozloučení rodičů s dětmi se odehrálo na malém vlakovém nádraží ve Vítkově. „V tu chvíli ještě nikdo netušil, že je to loučení poslední. Synové měli štěstí. Podařilo se je dodatečně dopsat do jednoho z Wintonových vlaků, který je dopravil do bezpečí ve Velké Británii. Hansovi bylo v době odjezdu sedm let, jeho staršímu bratrovi Gerdovi jedenáct let,“ poznamenal Nevlud.

Hanse přejmenovali v Británii na Johna

Vrcholem letitého bádání a spojování mnoha informací, byla Nevludova cesta v únoru 2024 za Hansem do Velké Británie, který zde získal nové jméno a stal se z něj John Fieldsend. Předseda spolku popsal, co tehdy prožíval: „Byl to pro mne neskutečný zážitek. Výzkumu jsem věnoval obrovské množství času a energie. Část výsledků výzkumu John při setkání potvrdil a další část byla i pro Johna překvapením.“ Setkání bylo nejen plné emocí, ale také nových objevů, kdy John nechal badatele nahlédnout do své rodinné historie prostřednictvím starých fotografií. Na většině z nich byli lidé, které do dnešního dne nezná ani John. „Nejzajímavější byl ovšem originál dopisu, který bratři obdrželi po válce společně s fotografiemi prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže. Dopis měl tři části. První dvě jsou všeobecně známé. Byly to vzkazy napsané od matky a otce před jejich deportací do tábora. Třetí neznámá část nesla název „od přítele“. Byla podepsaná neznámým Otou Bermanem. Ten v ní popisuje poválečný stav jejich domova ve Vítkově. Sděluje bratrům zprávu o smrti jejich blízkých a nálezu rodinných fotografií,“ poodhalil Nevlud.

John při setkání Vladimírovi řekl, že nikdy neslyšel o jménu Ota Berman a prozradil, jak se k němu listina dostala. „Dopis od Oty Bermana byl nalezen po smrti mého bratra před několika lety v hrstce dopisů, které dostal po skončení 2. světové války někdy v letech 1946-1948. Můj bratr byl velmi zdrženlivý, pokud šlo o vyprávění o našich raných zážitcích.

Nicméně v dopise, který moji rodiče napsali a ukryli před tím, než byli internováni, uvádějí seznam rodinných jmen, o které vyjadřují obavy, a na konci seznamu dodávají "a Bermanovi". To mě vždycky mátlo, protože Bermanovi nebyli rodinní příslušníci,“ sdělil podrobnosti k tajemnému psaní John. Nevlud v jeho slovech ucítil další badatelskou výzvu, a tak Johnovi slíbil, že bude intenzivně pátrat po okolnostech spojených se jménem Ota Berman.

Dopis jako indicie

Po příletu z Londýna se Nevlud okamžitě pustil do pátrání po Otu Bermanovi. Jako první indicie mu posloužil již zmíněný dopis. Přesněji řečeno, jeho třetí část od neznámého přítele rodiny Johna.

„Klíčová pro mě byla informace, že pisatel dopisu přežil věznění v Terezíně, kde jsem opravdu našel jméno Oto Berman. Přežil věznění i s manželkou a dvěma dcerami. Dozvěděl jsem se, že byl z Nového Jičína,“ přiblížil osud rodinného přítele Johnovy rodiny během války.

Nevlud dále prozradil, že Ota Berman byl deportován v roce 1942 z Opavy společně s prababičkou Johna. „Před válkou v Novém Jičíně provozoval obchod s alkoholem. Dalším výzkumem jsem zjistil, že po válce Bermanovi emigrovali do Izraele. Další důležitou indicií ve výzkumu byl nález poválečné fotografie rodiny Bermanových. Komparace fotografie z Izraele s fotografiemi od Johna přinesla zasloužený úspěch,“ prozradil radostně badatel. Neznámé tváře v albech najednou dostaly konkrétní jména, a celý příběh do sebe začal pomalu zapadat. Z dobových fotografii bylo zřejmé, že rodiny si byly velmi blízké.

V Izraeli začalo napínavé pátrání

Další badatelovy kroky vedly tedy do Izraele, kde začal po rodině Bermanových usilovně pátrat. Houževnatost a píle přinesly úspěch. V židovském státě našel vnuka jedné z dcer Oty Bermanna a následně i vnuka Bermanovy druhé dcery.

Vnuk Oty Bermana Arie Maisel Nevludovi sdělil, že babička a dědeček o příjmení Feige něco říkali. Druhý vnuk Gad Sheaffer naopak příjmení Feige nikdy neslyšel. „Ovšem napsal, že maminka s tetou byly v židovské internátní škole v německém Hanoveru. Ve stejné škole byli před odjezdem do Velké Británie i John s bratrem,“ dodal Nevlud.

Mamince a tetě Gada se však z internátní školy nepodařilo vycestovat za hranice. Musely se vrátit domů do Nového Jičína, odkud putovaly s rodiči do ghetta v Terezíně.

Propojili se po neskutečných 82 letech

Po úspěšném nálezu vnuka Oty Bermana předal Nevlud Johnovi a Gadovi vzájemný kontakt. Deníku se podařilo získat také bezprostřední pocity Gada Sheffera: “Příběh našich rodin se mě hluboce dotkl. Těším se, až se s Johnem setkáme, a on mi řekne, jak žil.“ Vyměnili si mezi sebou pár emailů a jednou si telefonovali.“ John mu přislíbil poslat svou biografii, která vyšla knižně.

O své pocity se podělil také Jonh Fieldsend: „Bylo úžasné se dozvědět, že se Vladimírovi podařilo zjistit, že v Izraeli žije Otův vnuk Gad. Nyní si s Gadem píšeme maily. Mám z toho velkou radost.“

Své vyprávění badatel zakončil slovy: „Roztrhat přátelství jde lehce, ale spojit tyto vazby po 82 letech je nesmírně náročné.“

Gad a John se možná úplně poprvé setkají

Johnovi, který se narodil v Opavě, bude letos 93 let. Z jeho vítkovské rodiny přežil holocaust pouze on a jeho bratr. Po prázdninách přiletí Wintonovo dítě do České republiky na pozvání spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje z.s. Johna Fieldsenda doprovodí jeho děti a vnoučata. Když se při setkání ve Velké Británii Nevlud Johna zeptal, jestli Českou republiku navštíví, odpověděl: „Když pro mne osobně přijedeš, tak s tebou rád poletím.“ Svou návštěvu zvažuje i Gad Sheaffer, kterému je 70 let. Možná jej do České republiky doprovodí i jeho tři bratranci. Z jeho rodiny přežili holocaust všichni, což je opravdu velmi ojedinělé.

John navštíví dům jejich rodiny ve Vítkově a setká se v Ostravě se studenty.

Ve Vítkově se 11. září uskuteční vzpomínková akce za zapomenuté židovské rodiny z Vítkova. Projekt nese název Nikdo by neměl být zapomenut aneb příběh Wintonova dítěte ze Slezska. „U domu na ulici Hřbitovní 40, kde John s rodinou před odjezdem do zahraničí žil, odhalíme pamětní desku a uložíme 3 kameny zmizelých. Druhý den 12. září proběhne velké setkání studentů středních škol z celého kraje s Johnem v ostravském Gongu,“ dodal Nevlud a doplnil, že partnery projektu jsou Moravskoslezský kraj a město Vítkov. „Velký dík patří 1. náměstkovi hejtmana Moravskoslezského kraje Jakubu Unuckovi a náměstkovi hejtmana kraje pro školství Stanislavovi Forwarcznemu za spolupráci na projektu,“ ukončil badatel.

DOPISY JAKO SVĚDECTVÍ MINULOSTI

Třetí část dosud nepublikovaného dopisu

Od Vašeho přítele

Vrátili jsme se po 31 měsících v koncentračním táboře Terezín. V neděli jsme byli ve Vítkově, abychom zjistili, jestli se někomu z vaší rodiny podařilo vrátit zpět. Bohužel se tak nestalo. Paní Gebauer tento dopis pečlivě ukrývala. Hned při první příležitosti jsme se jali poslat vám toto smutné psaní. Vaši drazí rodiče byli deportováni přímo do Polska 26. února 1943. Vaše prababička a dědeček zemřeli v Terezíně. Babička Steinerová a strýc Willi byli odtamtud převezeni do Polska. Dosud se odtamtud nikdo nevrátil a už není naděje, že by tam ještě našli někoho živého. Nám samotným se jen zázrakem podařilo zůstat naživu, ačkoli jsme byli zlomeni, fyzicky i na duši. Doufáme, že se z toho dostaneme. Strašně rádi bychom od vás zaznamenali aspoň nějakou známku života a třeba se s vámi tady mohli pozdravit, byť by to bylo jen proto, abychom vám předali zpět váš domov, který je nyní prázdný, kromě správce. Bylo by dobré, kdybyste sem někdo mohl přijet. Společně s vámi truchlíme nad ztrátou vašich milovaných a doufáme, že nadejde doba, kdy se všechny naše rány zacelí.
Váš Ota Berman

První a druhá část dopisu psaného rodiči Gerda a Hanse Feiegeových

Dopis od matky

Drazí chlapci, když dostanete tento dopis bude už asi po válce, protože náš přítel ho nebude moci odeslat dříve. Chceme se s vámi rozloučit. S vámi, kteří jste byli tím nejdražším, co jsme na světě měli. Bohužel mohli jsme být spolu jen krátkou dobu.

Osud nás pronásleduje i nadále. V lednu 1942 byli odvlečeni Weilerovi, stále nevíme, kam a zda jsou ještě naživu. V červnu babička Betty. V září teta Marion, strýc Willy a Pauli. V říjnu vaši Steinerovi prarodiče. V listopadu vaše 90letá stará prababička a Bermanovi. V prosinci přijde řada na nás, a tudíž nastal čas, abychom se na vás znovu obrátili a požádali vás, abyste se stali dobrými muži, a vzpomněli si na léta, kdy jste byli spolu šťastni. Jdeme do neznáma. Od těch dříve deportovaných není slyšet ani slovo.

Poděkujte Cumpstyovým, kteří vás ochránili před podobným osudem. Vzali jste si s sebou kus srdce svých ubohých rodičů, když jsme se rozhodli dát vás pryč. Vyjádřete naše díky a vděčnost všem, kteří jsou na vás dobří.

Dopis od otce

Vaše drahá maminka vám vyprávěla o těžkém osudu všech našich blízkých. Ani my nezůstaneme ušetřeni a vydáme se statečně do neznáma s nadějí, že vás ještě uvidíme, když dá Bůh Nezapomeňte na nás a buďte dobří. Také děkuji všem dobrým lidem, kteří vás tak vznešeně přijali.