Před dvěma dny odletěl Vladimír Heinz na olympiádu do Číny jako lékař našich vzpěračů, zápasníků a judistů. Pár dní před odletem jsme se ho mimo jiné zeptali, zda považuje sport za cestu k trvalé invaliditě.

Která cestička vás zavedla právě na ortopedii?

Dost klikatá. Po základní škole jsem zamířil na Střední průmyslovou papírenskou školu do Hostinného. Představu o budoucnosti jsem tehdy ještě neměl vyhraněnou, ale před maturitou mi došlo, že to proměasi nebude to pravé ořechové. Zafungovaly geny po mamince, která pracovala ve zdravotnictví, a zřejmě proto jsem zvolil medicínu. Zajímavé je, že podobný názor měli i dva mí tehdejší spolužáci z papírenské školy, kteří jsou dnes také ortopedy.

Proč jste si zvolil právě tento obor?

Interna mě nelákala a ortopedie byla zrovna volná, tak jsem ji zkusil. Dnes vím, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě, kterého jsem nikdy nelitoval. Pro ortopeda není pacient jen pouhým objektem k řezání. Při léčení jeho problému se mezi nimi vytvoří něco jako osobní vztah. Pokud nakonec dojde k operaci, není lékař pro postiženého cizí osobou, protože ho už dobře zná a důvěřuje mu. V medicíně záleží na zkušenostech získaných věkem a v ortopedii to platí dvojnásobně. Výsledky práce ortopeda se totiž dají zhodnotit až po mnoha letech praxe. Obor má už z podstaty věci též blízko ke sportu, kde jsou úrazy na denním pořádku. Kromě povinností v nemocnici jsem již skoro třicet let lékařem reprezentace juda.

Moc se nenudíte. Jezdíte s nimi také do zahraničí?

Dřív hodně často, ale dnes už z časových důvodů jezdím jen na nejdůležitější soutěže evropského nebo světového významu.

Čeká vás nějaký zajímavý výjezd?

Letošní olympiáda v Číně bude mou čtvrtou olympiádou, které se pracovně zúčastním. S českou výpravou odjedu 31. července jako lékař pro vzpěrače, zápasníky a judisty.

Jak jste na tom se sportováním vy sám?

Mám k němu ten nejlepší vztah. Dříve jsem hrával tenis a aktivně jsem dělal cyklistiku, běh, plavání a lyžování. Teď už si vzhledem k věku moc vyskakovat nemohu a sportuji jen rekreačně.

Máte zvýšenou potřebu adrenalinu?

Naopak, a přesto jsem dostal k šedesátinám jako dárek tandemový seskok padákem. Instruktor měl tenkrát spoustu práce, nežmědostal ke dvířkům z letadla. Pádu do hlubiny jsem se tvrdě bránil, ale neubránil. Po výskoku jsem v první chvíli zažíval jen čirou hrůzu, potom určitou lhostejnost a teprve později krásný pocit volnosti v prostoru. Byl to moc zajímavý zážitek, ale opakovat ho rozhodně nebudu. Jednou stačilo!

Souhlasíte s tím, že sport je cestou k trvalé invaliditě?

Asi to může platit hlavně ve vrcholovém sportu, ale u sebe jsem si to naštěstí nepotvrdil. Zatím jsem se dokázal obejít bez zlomenin a dalších fyzických poškozenin. Z profesních zkušeností ale vím, že jiní takové štěstí nemají.

Hodně častým problémem bývá artróza. Máněco společného se sportem?

Jen pokud je následkem úrazu nebo přetíženosti kloubů. Její vznik může způsobit celá řada faktorů jako nadváha, stárnutí nebo i dědičnost. Obecně řečeno osteoartróza postihuje zejména nosné klouby – kolena a kyčle, méně už klouby horních končetin a páteře. Narozdíl od revmatoidní arthritidy, která není vázaná na úrazy nebo přetížení ve sportu. Obě nemoci ale mohou klouby nenávratně poškodit.

Pečujete o cizí kolena. Jak jsou na tom ta vaše?

Děkuji za optání, moje jsou zatím v pořádku. To máte štěstí.Mnohýzbídačený kloub volá po výměně. Zničený kloub udělá svému majiteli peklo na zemi. Každodenní bolest už léky nezvládají a jediným řešením bývá nakonec kloubní náhrada. V opavské nemocnici je v současné době čekací doba zhruba rok, ale není to dogma. Například po akutním těžkém úrazu dáváme pacientovi umělý kloub okamžitě. Ceny běžných implantátů se dnes pohybují od 20 do 60 tisíc korun a u revizních náhrad se mohou vyšplhat až na 150 000 korun.

Totální endoprotéza kyčelního kloubu je daná věkem?

Není. Dřív byla používána hlavně u starších lidí, ale dnes se věk postižených snižuje. Určení typu endoprotézy je však relativní. Obecně lze říci, že u mladých pacientů bývají vhodnější necementové náhrady, protože jsou odolnější a vydrží jim déle.

Jakou dostal prezident Klaus?

Necementovanou. Prezident je zřejmě v dobré kondici a má výraznou sportovní zátěž. Kolem jeho kyčelního kloubu byl parádní skandál. Osobně si myslím, že se jeho kloub do nepovolaných rukou nedostal, ale možné je všechno. Pravidla pro likvidaci biologického odpadu jsou každopádně přesně stanovena tak, aby ke zneužití nedocházelo.

Kde končívají vysloužilé klouby z opavské nemocnice?

Tam, kde skončit mají. Z operačního sálu putují s dalším biologickým odpadem do spalovny. Ve Slezské nemocnici provádíme ročně kolem 250 endoprotéz a myslím, že nějaké zneužití vyňatých kloubů tu není možné. Opavští ortopedi každoročně vyjíždějí na zkušenou také do zahraničí. To je moc dobře, protože zdravotnictví se rychle zdokonaluje. Pacientům novinky přinášejí hlavně kratší dobu rekonvalescence a lepší výsledky. Na našem oddělení se spádovou oblastí kolem 140 000 lidí se vytvořil dobrý tým lékařů s hlubokým zájmem o obor. Jsem moc rád, že se to podařilo, protože ortopedie je sice pro zdravotnictví dost drahá, ale pro pacienty velmi potřebná.

Vaše manželka je také lékařka, takže se medicíny nezbavíte ani doma. Seznámili jste se v nemocnici?

Ne, už na fakultě. Byli jsme spolužáci, ale bližší kontakt jsme navázali až při lyžařském výletě na Pradědu. Vyvrtnul jsem si kotník a ona mi poskytla první pomoc. Je sice specialistka na krev, ale dokázala to perfektně, protože kotník od té doby drží stejně jako náš vztah. Jsme spolu už šestatřicet let a jsem manželce vděčný také za toleranci při mých výjezdech se sportovci do zahraničí. Ona zůstávala doma a byla na všechno sama.

Jaký máte vztah k domácím pracím?

Různý. Baví mě například práce se dřevem nebo na zahradě. Jsem docela zdatný kutil a dost volného času trávím ve své dílničce.

Zasadil jste strom, zplodil syna a postavil dům. Zbývá vám ještě něco?

Dočkat se ve zdraví důchodu.

Kdo je Vladimír Heinz?

Narodil se 16. srpna 1947 v Opavě a maturitu získal na střední průmyslové škole papírenské. Následovalo studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v roce 1972 nastoupil na ortopedické oddělení opavské nemocnice. Potom ho zavolala vlast, které v zeleném rok sloužil. Po skončení vojenské služby se vrátil na ortopedické oddělení opavské nemocnice, které od roku 1990 vede jako primář. Je členem Ortopedické společnosti i výboru Českého svazu juda. Je ženatý, má dva syny a bydlí v Opavě.