Každodenní cestování do školy není žádný med. Zkuste se někdy projet vlakem po trase Opava Krnov spojem v 6.56.

Na volné místo na sedačce prakticky nenarazíte. Důvodem jsou všudypřítomní studenti, kteří za vzděláním dojíždí do některých krnovských středních škol. Mezi ty nejvyhledávanější pak většinou patří Střední pedagogická a Střední zdravotnická škola Krnov a SOŠ dopravy a cestovního ruchu, jelikož v Opavě se možnost tohoto studia nenabízí.

Do Krnova za studiem každé ráno dojíždí i Karolína P. Už tak měsíční jízdné vyjde její rodiče na 728 korun. Žádná levná legrace. Co by ale řekli částce 1316 korun za stejnou službu? Taková může být realita od příštího školního roku.

Ministerstvo dopravy v čele s exprimátorem Opavy Zbyňkem Stanjurou (ODS) totiž usiluje o zrušení dotovaného jízdného pro studenty a seniory ve vlacích a autobusech. Chce připravit nový cenový výměr, který nebude poskytování slev pro studenty a žáky dopravcům nařizovat.

Co by to v praxi mohlo znamenat? Až o čtvrtinu dražší jízdné pro studenty. Důvod? Ministerstvo dopravy šetří. Nový návrh by měl státu ročně ušetřit zhruba dvě stě milionů korun. V důsledku zvýšení DPH je dražší prakticky všechno, co každá rodina potřebuje na každodenní provoz.

To je nepěkný fakt, se kterým se musely české domácnosti vypořádat od začátku letošního roku. Pokud ale jejich dítě za vzděláním cestuje, je před nimi další problém. Zdražené jízdné. „Rodiče už tak nebyli nadšení, když jsem si zvolila školu v Krnově, právě kvůli jízdnému," svěřila se Karolína P.

„Kdyby ale za ně měli platit víc, je možné, že by to byl už opravdový problém. Už tak dají dost peněz za učebnice a další věci se studiem související. Nemluvě o tom, že mám dva mladší bratry na základní škole," dodala studentka.

Pravda je taková, že tato situace může nastat, a nemusí. Nejčernější scénář ale skutečně ukazuje na to, že se zruší dotované jízdné pro studenty a seniory ve vlacích a autobusech. Nová vyhláška je v tuto chvíli v meziresortním řešení. Jedna z posledních šancí, která pro studenty zůstává, je, že se samotní dopravci rozhodnou, že jim žákovské slevy zachovají. Jestliže nikoli, citelně se tato změna dotkne peněženky jejich rodičů.

Poznámka: Příjemnou cestu vám přejí České dráhy

Vím, že věci nejsou zadarmo, a nepatřím zas do starého železa, které se při každém zdražení bije do hlavy a vzpomíná na to, kdy se za tři koruny pořídilo deset rohlíků. Ale přesto mi vyschlo trochu v krku, když jsem za cestu do Brna u kasy na Východním nádraží vysolila bezmála pět set korun.

Jestliže jsem ale čekala za tuto cenu alespoň standardní komfort, po příchodu do vagonu jsem si připadala jak Alenka v říši divů s chůzí opatrného kosmonauta, která se vrátila v čase do éry ryzího komunismu. Co se vybavení vlakové soupravy týče, tady totiž tak nejmíň dvacet let nedošlo absolutně k žádné změně. Pamatujíc z hodin biologie na svrab jsem na půl zadnice usedla na nevábně vyhlížející potažené sedačky a hodlala ty necelé tři hodiny nějak přežít.

Vybavení vagonu mi ale nic neusnadnilo. Sotva vlak poprvé drcl, pleskl mi přes obličej smrdutý závěs s logem Českých drah, který pračku neviděl ani z toho rychlíku. K strachu ze svrabu se tedy přidal obsedantní pocit, že mě svědí celá tvář. Mělo mi být také připomenuto, že jsem si neuváženě sedla poblíž toalet. Čtvrtá cenová hospoda a pánské záchody mi proti tomuto smrdutému štiplavému zápachu přišly jako šeříkový háj.

Když jsem v Brně vystoupila, měla jsem pocit, že smrdím jak pomočený záchod, pod kůži mám svrab a kopřivku ve tváři. V duchu stále obracejíc tu pětistovku …