„Do šesti měsíců bychom měli dostat vyrozumění ze strany Norských fondů. Pokud naše žádost o dotaci dopadne dobře, pokryje nám devadesát procet nákladů. Abychom ale neporušili podmínky, nesmíme zatím provádět žádné opravy," sdělil majitel vodárenské věže Vladimír Peringer, který vysoutěžil původně železniční stavbu za 432 100 korun.

Prostřednictvím neziskové organizace VOVO chce pro opravu historické památky sehnat peníze a zaměřit její provoz na kulturu. „Kromě zázemí pro expozici děl Kurta Gebauera a Institutu tvůrčí fotografie se oprava bude týkat všech historických prvků souvisejících s provozem bývalé vodárny. Vzhledem k tomu, že věž stojí v blízkosti cyklostezky, chceme vybudovat odpočinkové místo s kavárnou pro cyklisty," pokračuje Peringer.

Stavba z roku 1892 je v širokém okolí ojedinělá. Uvnitř jsou jak nýtované nádrže na vodu, tak i sedm a půl metru dlouhý kotel pocházející z lokomotivy. Zajímavostí je, že celá stavba byla původně nižší, teprve ve dvacátých letech minulého století byla zvednuta o nástavbu, původně jen zděný objekt dostal omítku a v jeho sousedství vyrostla i kotelna s dominantním komínem.

I přesto, že se jedná o kulturní památku, došlo ke značnému zanedbání údržby nejen na budově samotné, ale také na movité kulturní památce umístěné uvnitř budovy, parního stroje americké výroby, který je umístěn v přístavbě vodárenské věže. „Nefunkční parní stroj vně budovy bychom po jednoduché konzervaci rádi umístili do interiéru jako artefakt ukazující spjatost techniky s daným nádražím," uzavírá Peringer.

Kotel, který se zachoval v interiéru věže, je jediný svého druhu v České republice.

Kotel, který se zachoval v interiéru věže, je jediný svého druhu v České republice. foto: archiv studia Casua

Z historie vodárenské věže

Vodárenská věž pochází z roku 1892 a vznikla v koncové stanici odbočného křídla Svinov-Opava bývalé Severní dráhy Ferdinandovy. Zdivo vodárny je režné. Ve 20. letech 20. století byla stavba zvýšena nástavbou a omítnuta. Tato zásadní úprava byla realizována v souvislosti se stavbou spojky Opava-Kravaře roku 1928.

V téže době se pravděpodobně u věže objevila i kotelna s komínem. Zděná omítaná třípodlažní věž je vystavěna na obdélném půdorysu a je završena stanovou střechou. K severozápadní straně přiléhá přízemní zděné omítané křídlo kotelny se střechou pultovou, na straně jihozápadní se nachází přízemní křídlo završené nízkou sedlovou střechou.

Ve spojnici obou křídel se nachází cihlový kruhový komín s řadou tenkých prstenců. Na straně jihovýchodní je situována řada přízemních přístavků. Fasády vodárenské věže jsou na několika místech prolomeny malými okny. Nejvyšší patro je plasticky zdobeno dvojicí lisén při nárožích.

V prvním a druhém patře se nacházejí tři čtyřhranné nýtované nádrže. V přízemí budovy se nachází unikátní parní kotel z lokomotivy UNRRA. Dnes již patrně nefunkční kotel je osazen na betonových patkách.

Válcovité těleso je dlouhé sedm a půl metru, o výšce a šířce přibližně dvou metrů. Kotel byl původně osazen v lokomotivě, po jejím vyřazení byl v letech 1965-1973 přeměněn na kotel stabilní a umístěn do interiéru. Jedná se o jediný dochovaný exemplář na území České republiky.