Na vlastní kůži jsme si včera dopoledne v Opavském a hlučínském deníku vyzkoušeli, jak těžké to má v zimě v Opavě člověk odkázaný na invalidní vozík. S půjčeným vozíkem se do ulic vydali dva redaktoři. Zde je jejich výpověď o tom, co je na opavských chodnících potkalo.

Z Popské ulice se vydáváme na testovací jízdu po centru města. První metry vypadají relativně schůdně, ale pomalu se blížíme k Ostrožné ulici a začínáme se obávat, co nás čeká. Na mnoha místech, zejména v dolní části ulice, zůstávají ledové krusty, které ztěžují náš postup.

Počáteční pocit pohodlí se náhle mění. Terénní nerovnosti o sobě dávají znatelně vědět. Konečně nacházíme úzký koridor, kde je led odstraněn. Naše radost však nemá dlouhého trvání. Ukazuje se, že tento úsek přitahuje všechny chodce jako světlo hmyz. Takovýchto míst je tady totiž jako šafránu.

Nevzdáváme se a pokračujeme směrem k Hornímu náměstí. Situace začíná být kritická. Zdejší podmínky pro chodce jsou vysloveně katastrofální. Na okamžik zkoušíme, jestli je vůbec možné pohybovat se na vozíku sám a bez pomoci. Na zledovatělém povrchu nám podkluzují kola a zdolat byť jen krátkou vzdálenost trvá až neuvěřitelně dlouho.

Narážíme ale také na překážky, které se vskutku překonat nedají, a široce je objet zůstává jedinou alternativou. To ovšem mnohdy znamená obkroužit půlku náměstí. Se zbytky sil přijíždíme k ulici Matiční, kde nás zastavuje neznámá paní.

Asi vypadáme opravdu ztrhaně, poněvadž nás líbá na tváře a plačtivě přeje pevné zdraví. Skutečnost, že nás považuje za otce a syna, nám však připadá velmi zábavná a kuriózní. Jsme totiž od sebe věkově vzdáleni necelý rok. Nakonec se s námi srdečně loučí a my pokračujeme v cestě.

I nadále je nutné pohybovat se jen pomalu a obezřetně. Už párkrát totiž hrozilo reálné nebezpečí, že jeden z nás svého kolegu z vozíku vyklopí. Podobná situace přetrvává ve více ulicích v centru. A to se jedná pouze o střed města, kde je úklid nejpatrnější.

Můžeme jen litovat ty handicapované, kteří bydlí v okrajových částech. Po hodině našeho průzkumu s díky vracíme zapůjčený vozík a shrnujeme své poznatky. Pohyb po městě je pro vozíčkáře značně obtížný a někde prakticky nemožný.

Tomáš Pustka, Marek Strmiska

Cesta po chodnících městem Opavou není pro nikoho bezproblémová

V těchto měsících mají na opavských chodnících problémy všichni. Ať už zdraví chodci, nebo tělesně postižení. Město díky své nedůslednosti a nezájmu opravdu v tomto ohledu ničím ke zlepšení nepřispívá. Odklízení sněhu v Opavě považuje většina oslovených občanů za nedostatečné.

Problémy mají starší občané, maminky s kočárky, a hlavně vozíčkáři. Ti se na některá místa nemohou bez cizí pomoci vůbec dostat.

„Největší problémy byly na začátku zimy. V současné době jsou některé úseky už upravené, jiné jsou ale stále v katastrofálním stavu.“ hodnotí dvaatřicetiletá Karin Hrubá a dodává: „Problematická je například cesta z nádraží.“

Mnohým osloveným situace s odklízením sněhu komplikuje život. Devětašedesátiletá důchodkyně Anna Surová k současné situaci říká: „Chodím o berlích a mám velké problémy dostat se k lékaři. Chodníky jsou v hrozném stavu, hlavně pro důchodce je pak cesta obtížná.“

Také maminky s kočárky to nemají jednoduché, čtyřiatřicetiletá Šárka Maternová říká: „Musela jsem omezit procházky. Ven chodím s kočárkem, jen když je to opravdu nutné.“

Za nedostatečně upravené považuje hlavně chodníky mimo centrum města. V opavských ulicích můžeme i v tomto nepříznivém počasí vidět bicykly. „Na hlavních trasách a pěších zónách jsou chodníky uklizené poměrně dobře, ale na menších ulicích musím kolo vést.“ popisuje situaci třiapadesátiletá cyklistka Irena Holušová.

Pavlína Lokvencová jako jedna z mála dotázaných hodnotí stav chodníků kladně: „Osobně žádné problémy nepociťuji,“ ale zároveň uznává, že maminky s kočárky to mají při průjezdu městem mnohem komplikovanější: „Rozhodně jim nezávidím.“

Šestapadesátiletá Anna Ondřejová říká: „I pro zdravého člověka je těžké dostat se bezpečně na místo, kam potřebuje, natož pak pro vozíčkáře nebo staršího člověka o berlích.“

(mik)