„Babi, co je to za obrázky?" ptal se zhruba šestiletý chlapec, když přecházel přes přechod v Olbrichově ulici a zvědavě nakukoval do parku. „Tam se nedívej, to je fuj," snažila se ho kočírovat babička, čímž jen vzbudila chlapcovu zvědavost. A na co že se to díval? Na fotografie potratů. Vystavilo je zde Občanské sdružení Stop genocidě.

„Našim posláním je chránit lidský život od početí až do přirozené smrti," sdělil nám muž středního věku neochotně, když jsme mu sdělili, že jsme od novin. On a jeho kolegyně stáli u stánku, kde vybízeli kolemjdoucí k podpisu petice proti potratům. Když jim naše redakce nakoukla přes rameno, měli na papíře už bezmála třicet podpisů.

Někteří lidé se u stánku zastavili, na něco se poptali, jiní bezmyšlenkovitě podepsali papír, sotva jim strčili do ruky propisku.

Sex před svatbou? Jste promiskuitní

„Nenene, já to podepsat nechci," smála se zhruba třicetiletá žena, když už jí podávali propisku. „Přišla jsem si o tom podiskutovat, protože s vámi moc nesouhlasím," usmívala se na členy sdružení Stop genocidě. „Co třeba žena, která je těhotná, protože byla znásilněná? Musí být pro ni šílené mít dítě jako živý důkaz této události," zkoušela s nimi rozvíjet debatu.

Muž ale na ni nevěřícně vykulil oči: „Chcete říct, že miminko může za znásilnění?" hleděl na ženu nevěřícně. „Ne to ne… jen že pro ženu musí být těžké si takové dítě ponechat," argumentovala mu. „A to raději vlastní dítě zabijete, než abyste ho dala k adopci?" apeloval muž na ženino svědomí. „Tak nemyslím si, že by to dítě v tomto období vnímalo, je to jen shluk pár buněk…," snažila se žena oblomit bojovníka proti potratům.

Ten jejímu názoru ale příliš nakloněn nebyl. Nakonec došlo i na diskuzi ohledně antikoncepce, kterou rovněž neuznával. „Vy snad nemáte důvěru ve svého muže, že s ním nechcete mít dítě a musíte brát antikoncepci?" tázal se nevěřícně ženy. Když mu bez rozpaků sdělila, že není vdaná, on jí zase bez rozpaků řekl, že je promiskuitní.

Diskuzechtivá Opavanka chtěla nad tématem polemizovat dál, muž, jehož posláním je ale proti potratům bojovat, jí slušně poděkoval za názor a snažil se s ní rozloučit. Patrně měl obavu, aby „negativně" neovlivňovala kolemjdoucí, což byli potenciální podepisovatelé petice.

Mrtví nenarození

Před vystavenými obrázky se zastavil snad každý Opavan, který procházel kolem. Fotografie mrtvých nenarozených dětí zde byly srovnávány s nejrůznějšími hrůzami, jako je týrání dětí rodinou, zabití lidí v Kambodži nebo z daní financované zabíjení lidí v Jugoslávii. Dle názoru lidí z Občanského sdružení Stop genocidě jsou tyto události na stejném piedestalu jako potraty a dají se prý srovnávat. Výstava v Opavě trvala do včerejšího dne.

Poznámka Kláry Jarošové: Žena má mít právo volby

Tak jsem nad tím přemýšlela. Dlouze a intenzivně. A pokaždé jsem došla k témuž názoru. Ne, a ještě desetkrát ne. Nepochopím lidi, kteří by zakázali potraty. Důvodů je hned několik. Ten první je, že některé ženy si zkrátka nezaslouží být matkami. Bojovníkovi za potraty bych doporučila praxi ve Fondu ohrožených dětí, kterou jsem před pár lety absolvovala já.

Viděl by neuvěřitelně zanedbané děti, které mají velmi malou naději, že se jednou začlení bez újmy do běžného společenského života. Nemají dobrý rodinný vzor. Finanční zázemí. Nic. A přesto si nepřejí na světě nic jiného, než být s matkou. Která si to nezaslouží. Kdyby bývala šla na potrat, ušetří toho tvorečka mnohého trápení, které jeho věku absolutně nepřísluší.

Vyvstává zde otázka, co je horší. Smrt, kterou dítě v prenatálním období nepocítí, nebo týrání, které ho může pronásledovat celý život?

Druhým důvodem je mé přesvědčení, že jakýkoli zákaz potratům stejně nezabrání.Vyrojí se spousta andělíčkářů, kteří je budou provádět nelegálně. Nebudou tak mrtvé jen nenarozené děti, ale i ženy, kterým se nedostalo řádného lékařského ošetření. A v neposlední řadě… do mé dělohy nikomu nic není. Nikdo mi nemůže upřít právo se rozhodnout, kdy budu nebo nebudu matkou. Nikdo mi přece nemůže organizovat život.

Ano, obrázky v parku byly vskutku děsivé. Dovolte mi nyní srovnat nesrovnatelné tak, jak to udělali organizátoři této výstavy. Kdybychom uvažovali jako oni, mohli bychom tam vystavit snímky pobitých krav nebo prasat a vybízet ostatní, aby nejedli maso. Kolik bychom asi měli pod vlivem otřesných obrázků na papíře podpisů?