Obě dámy přinesly na dětské oddělení malým pacientům Slezské nemocnice dárky a mezi nimi i panenky vyrobené odsouzenými ženami v opavské věznici, do níž také zavítaly.

Během návštěvy na dětském oddělení rozdávaly dětem různé hračky, látkové panenky i medvídky a knížku Moje panenka, obsahující příběhy dětí. Dvaaosmdesátiletá hraběnka Nostitzová přivezla první panenku z Norska do Česka před osmnácti lety.

„Podařilo se vymyslet pro nemocné děti něco dobrého a jsem ráda, že jsem u toho byla,“ řekla poměrně dobrou češtinou. „Když jsem se do Česka vrátila, musela jsem však řeč znovu oprašovat,“ připustila s úsměvem.

Srdcem je však stále v obci Planá, kde se narodila a vyrůstala. „Byl tam krásný život. Chodila jsem tam do školy i do Sokola, jezdila na traktoru a na koni, byl to ráj mého dětství,“ zavzpomínala prošedivělá dáma na dobu, kterou stále považuje za velmi šťastnou. Odmala měla ráda psy a toužila mít dogu, kterou jí rodiče nedovolili. Dnes má psy hned čtyři, ale současně intenzivně pomáhá zajišťovat výcvik slepeckých psů.

„Bývala jsem rodiči vychovávaná k tomu, že potřebným se musí pomáhat,“ vysvětlila hraběnka Nostitzová své filantropické postoje. Její vlast se k ní už tak vstřícně nepostavila. Zdevastovaný zámek jí v restituci vrácen nebyl a dostala pouze malý hřbitov poblíž Plané, kde jsou pohřbeni její předci.

Mathilda Nostitzová se narodila 12. června 1936 v Plané jako nejstarší z pěti dětí hraběte Karla Nostitze a po válce musela jako dvanáctiletá opustit s rodinou Československo. Po studiu pracovala nejdříve ve francouzském hotelu a potom ve společnosti Lufthansa. Psala pro týdeník Der Spiegel a byla módní redaktorkou v časopise Constance.

S manželem, italským diplomatem, procestovali řadu cizích zemí a do Česka se vrátila až v roce 1992. Je sestřenicí biskupa ostravskoopavské diecéze Františka Lobkovitze a s manželem žije v Itálii. Byt má také v Praze. Věnuje se charitativní činnosti a je držitelkou cen Via Bona, Gratias Agit a stříbrné medaile Senátu.