Osada Lipina je pro svůj geometrický půdorys označovaná za „raabizační“, tedy za osadu, jaké byly v josefinské době stavěné podle rakouského ekonoma Františka Antonína Raaba. Jejím majitelem byl císařský komoří, rada apelačního soudu, říšský dvorní rada, skutečný tajný rada a pruský kníže Jan Karel Amadeus Lichnovský.

Nechal ji založit roku 1783 poblíž původně stojícího takzvaného Lipinského dvora. Ten během třicetileté války dokonale zpustl a později zanikl a jeho existenci dnes připomíná jen kamenný kříž z roku 1911 u polní cesty mezi obce mi Lipina a Melč. V roce 1867 přibyla Lipině kaple Nejsvětější Trojice s kvadratickou věží, u níž stojí kříž z roku 1889.

Historický snímek původní továrny na doutníky.
Z historie: Továrna na doutníky významně podporovala život na Opavsku

Německé obyvatelstvo, pocházející z oderského panství, v osadě bydlelo ve štítově orientovaných zděných usedlostech, které. si muselo samo postavit z materiálu, získaného ze zbořených původních staveb Lipinského dvora. Pouze dřevo pocházelo z panských lesů.

Historická lipinská zástavba.Zdroj: Národní památkový ústav

Všechny usedlosti v obci byly vizuálně stejné

Lipina má pravidelný ulicový půdorys s dvěma řadami domů, obrácenými štíty k návsi. Jsou to přízemní obytné i hospodářské stavby. Před každou bylo po straně postaveno průjezdní stavení, z ulice uzavírající vnitřní obdélný dvůr se zděným chlévem a dřevěnou stodolou. Většina čelních stran domů měla nad štukovou římsou zděný štít s architektonickými ozdobami v podobě sloupků s profilovanými hlavicemi a štukovými oblouky nad okny do krovu.

Většina těchto dekorací bohužel časem zanikla. Sedlové střechy s drobnou valbou do ulice. kryl štípaný dřevěný šindel, od začátku 20. století vyměněný za břidlici. Mezi domem a návratím byl přístupový chodník, vedoucí na zápraží. Ke každé usedlosti nedílně patřila zahrada a pole, stavení byla do ulice vždy obrácené jen obytnými prostorami.

Opavský Zemský archiv na dobovém snímku.
Historie a současnost: Kořeny Zemského archivu v Opavě sahají až do 14. století

Vnitřek domů odpovídal tradičnímu uspořádání venkovských objektů

Ze dvora byl vstup do síně z delší strany domu. Vlevo se nacházel hlavní obytný prostor s dřevěným stropem a vedlejší menší místnost byla využívaná jako ložnice. Z pravé strany síně byl vchod na půdu nebo do chléva, rovně se šlo do kuchyně. Na zděné chlévy navazovala dřevěná stodola s kamennou podezdívkou.

Právě Lipina je jedním z nejdokonaleji dochovaných příkladů vesnického urbanismu z konce 18. století. U většiny domů se dochovala původní vnitřní dispozice i architektonické detaily včetně průjezdů a stodol. Pro svou romantickou krásu, umožňující klid daleko od hlučícího davu, je využívaná především k rekreačním účelům. Dvanáct z pětadvaceti původních usedlostí je vyhlášených za kulturní památku.

Barokní kostel sv. Filipa a Jakuba v Moravici.
Z historie regionu: Moravice - malá obec se stařičkým kostelem