Mlýn v městské části Palhanec roku 1580 vyhořel a počátkem 17. století ho obnovil mlynář Paul Hein. V běhu pěti stoletími měnil objekt o dvou složeních s jedním krupníkem majitele a mlynář měl právo výčepu piva a kořalky. Pohon byl zajištěn mlýnským náhonem, napojeným na řeku Opavu a patřil k němu i blízký rybníček s kapry.

Podnikavý zakladatel palhaneckého mlynářského rodu Jan Herber koupil mlýn s olejnou v roce 1876 od syna opavského textilního podnikatele Antona Springera a začal ho modernizovat. Místo zastaralých mlýnských kamenů nechal instalovat mlecí válcové stolice, které zajišťovaly kvalitní mouku v daleko větším množství. Vodní kola nahradily roku 1904 vodní turbiny.

Mlýn přešel na manželku a na syny

Po mlynářově smrti vedla vdova mlýn, zapsaný jako Válcový mlýn Marie Herberová, úplně sama. Po vzniku republiky se stal veřejnou obchodní společností a společníky byli její synové Rudolf a Bedřich Herberovi. V roce 1920 odkoupil Bedřich od svého bratra Rudolfa poloviční vlastnický podíl a stal se tak jediným majitelem celé nemovitosti. V roce 1937 byl mlýn už vybaven parní turbínou a roku 1946 došlo k jeho znárodnění.

Bedřich Herber však proti tomu podal stížnost a mlýn vedl dál jako soukromý podnik až do roku 1948. V roce 1948 byl palhanecký mlýn začleněn do skupiny Slezské mlýny Krnov a po jejím zrušení spadal pod mlýny a těstárny Pardubice a následně pod Severomoravské mlýny Olomouc. Samostatným státním podnikem pod názvem Mlýn Opava Palhanec se stal v roce 1991.

Rodinná tradice byla navázána až po čtyřiačtyřiceti letech

O rok později byl v rámci privatizace vrácen oprávněným dědičkám, kterými byly Bedřichovy dcery. Jana, Věra a Milena pak založily Mlýn Herber jako pokračovatelky rodinné tradice. Při generální rekonstrukci, etapovitě prováděné v letech 1994 až 2010, byl mlýn vybaven nejmodernější technologií na zpracování zrna. Všechny jeho výrobky ve spotřebitelském balení získaly národní značku kvality Klasa a v silné konkurenci se Mlýn Herber stal firmou roku Moravskoslezského kraje 2012.