„Někdy se vydaří celý víkend, ale pravidlem to není. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že lidé pijí pořád stejně bez ohledu na kalendář. Když sociálně slabí nemají peníze na nákup alkoholu, ukradnou ho v některém supermarketu,“ konstatuje vedoucí lékařka záchytky Stanislava Vítková.

Klientelu tvoří z větší části bezdomovci v dokonale zdevastovaném stavu. Až na výjimky se v zařízení chovají klidně a zřejmě ho považují za část domova. Po vyspání v pohodě odcházejí, aby se zase brzy vrátili.

„Čas od času však řádí lidé ze společenské vrstvy, od které by to člověk nečekal. Umístění za záchytce berou jako nehoráznou újmu na své osobnosti a podle toho se chovají. Odmítají uznat, že se o pobyt u nás zasloužili sami,“ říká lékařka Vítková.

O vzrušenou atmosféru se poměrně nedávno postaral jeden takový pán, který nezvládl bujarou oslavu. Cestou z ní pozvracel taxíkáři vůz a ten žaloval policii. Nežádoucí pasažér skončil na záchytce a po vyspání z opice začal být nepříjemný. „Vyhrožoval nám, sháněl právníka a odmítal uznat, že si nepříjemnosti způsobil sám. Při propouštění sliboval, že se postará o to, abychom koukali, jak s námi zamete,“ vzpomíná Stanislava Vítková.

Napsal stížnost na policii v tom smyslu, že ho někdo musel cestou omámit, a proto netuší, jak se na záchytku dostal. Pobyt v ní označil za nedobrovolný a odmítl zaplatit jak pokutu, tak i za pobyt.

Úspěšná konkurence mužů: ženy

Jsou však i takoví, kteří měli jen obyčejnou smůlu. Vypili víc, než snesli, a než se nadáli, byli v zařízení, o kterém dosud pouze slyšeli. „Po vyspání mívají výčitky svědomí. Stydí se, jsou z toho nešťastní a žádné problémy nedělají. Snaží se jen rychle zaplatit a co nejdřív z místa potupy,“ usmívá se doktorka Vítková.

Mužům dokáží úspěšně konkurovat i ženy. Nemají sílu k tomu, aby se mohly se zdravotníky prát, tak je škrábou nebo koušou. „Opakovaně k nám chodí asi třicetiletá žena a nikdy nemá pod čtyřmi promile alkoholu v krvi. Bývá hlučná a někdy i agresivní. Rozhodně to není žádná bezdomovkyně,“ pokračuje lékařka ve výčtu hříšníků.

Co je však horší, zhruba pětkrát ročně přicházejí i matky malých dětí. Nechají je doma samotné, opíjejí se mimo byt a končí na záchytce. Dluhy za přespání zaplatí zhruba třicet procent klientů, zbytek bývá s větším nebo menším úspěchem vymáhan úředně.