Muž středního věku s drobnými oděrkami se chová klidně a bez protestů si jde lehnout. Je pouze jedním z mnoha dalších obyvatelů lůžky vybavených cel, kteří v nich každý týden vyspávají své opilecké sny a naštěstí nepatří k těm nejhorším. S některými opilci si pracovníci záchytky skutečně užívají své, a jejich práci je tak nutno brát s úctou. „Traduje se, že dávka alkoholu nad čtyři promile je smrtelná, ale není to pravda. Například tento muž nadýchal 4,7 promile a vidíte, že žije.

Už jsme tu měli i člověka s 5,3 promile a dokázal nejenom přijít po vlastních nohách, ale dokonce i sejít po schodech až do suterénu,“ konstatuje vedoucí záchytky Stanislava Vítková. Mezi opilci, které už opavská záchytka hostila, zdaleka nebývají pouze tuzemci. Přijati už byli také příslušníci jiných zemí a nejhorší vzpomínky po sobě zanechala rumunská běženkyně, ubytovaná v bruntálském utečeneckém táboře. „Den před záchytem vylezla v táboře na sloup elektrického vedení, a když ji hasiči sundávali, pokousala je. K dovršení všeho měla též infekční žloutenku. Když jsme ji přijímali v našem zařízení, nadávala nám jako divá. K tomu, abychom jí rozuměli, jsme znalost rumunštiny nepotřebovali,“ vzpomíná doktorka Vítková.

Sváteční opilci ve městě zpravidla potíže nedělají a strážníci je občas jen doprovodí domů, ale s těmi otrlými bývá někdy pořízení horší. Strážník musí situaci pokaždé vyhodnotit individuálně i s ohledem na možné nebezpečí. Pokud by takový opilec po jeho odchodu přišel k nějaké úhoně, měl by z toho problémy ne on, ale ochránce pořádku. „Pokud se opilí chovají klidně a nepáchají žádnou trestnou činnost ani neohrožují sebe nebo okolí, mohou být řešeni napomenutím nebo blokovou pokutou. Ve většině případů je však policisté skutečně převážejí na záchytku a lékař pak rozhodne o umístění,“ konstatuje mluvčí opavské policie René Černohorský.

Každé přespání je spojeno s vysokými finančními náklady, které zařízení po nocležnících zpětně vymáhá. Vzhledem k sociální skladbě těchto klientů však záměr zůstává velmi často bez výsledku. Zaplatí jen zhruba třetina z nich a další náklady už musí nedobrovolně hradit každý občan naší republiky.