VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Příběhy zajímavých lidí: Džeky i policista zachránce

/TÉMA/ Společnost na této tematické straně je různorodá. Vedle policejního vyjednavače, kastelánky či podnikatele vám představujeme svérázného fotbalového fanouška a fotografa.

5.7.2009
SDÍLEJ:

DžekyFoto: DENÍK

Co je spojuje? Zhruba dvě věci: všichni žijí na Opavsku a ani jeden z nich nepatří k lidem běžným či průměrným. Každý z nich způsobem sobě vlastním vystupuje z řady, je tedy více na očích veřejnosti. Přinášíme vám jejich příběhy. Nejsou nezajímavé.

Džeky? Fotbalová celebrita, proč ne!

Otázka: kdo je největším fanouškem Slezského FC Opava? Odpověď: Džeky, civilním jménem Pavel Jatzek. Je velký jak svou obrovitou postavou, tak i svým srdcem. S nadsázkou lze říci, že bez svého milovaného klubu by umřel.

„Fotbal je pro mě všechno, je to celý můj život,“ vychrlí ze sebe dnes čtyřicetiletý obr opavských tribun. Někteří ho rádi mají, najdou se ale i takoví, co nad ním mávnou rukou.

Jenomže se stačí podívat na sledovanost jeho video zápisníku na stránkách Deníku či tržby v minifanshopu SFC a je jasné, že Džeky je vyhledávanou postavou. Jak sám říká, na fotbal ho přivedl jeho otec, když mu bylo devět. „Tehdy jsem měl malý bubínek, od tohoto okamžiku mi opavský fotbal přirostl k srdci,“ říká s odstupem času Pavel Jatzek.

Byly však roky, kdy Džeky vedle fotbalu miloval i alkohol a image velkého fanouška mu jeho alkoholové eskapády kazily. „Když se zpětně ohlédnu, bylo to smutné období. Teď už ale dva roky nepiji a mohu říci, že jsem jiný člověk,“ zvedá hrdě prst Džeky.

Ve fotbalovém světě má řadu známých. Když pomineme současné opavské mužstvo, tak často si například volá s Karelem Jarůškem, Petrem Švancarou, Janem Nezmarem, Michalem Horňákem, prostě přehled musí mít o všem.

„Džeky je famózní,“ usmívá se dnes již bývalý kouč Jiří Neček. „Je to člověk, který mi může kdykoliv zavolat,“ dodává jedním dechem.

„Jeho osoba je součástí opavského fotbalu,“ přidává se fotbalový šoumen Petr Švancara. Má pravdu, vždyť Džekyho zápisník je sledovaný i v žižkovské kabině. Džeky často rozmlouvá i se současnými trenéry, volá si i s generálním manažerem.

„Musím mít o všem přehled, to je jasné,“ tvrdí s úsměvem, a to i v době, kdy si dává dohromady pochroumaný kyčel v rehabilitačním ústavu v Hrabyni.

„Už se těším, až se vrátím domů, a samozřejmě na fotbal. Moc mi chybí. A ještě jedna věc. Kluci se s Jirkou Nečkem rozloučili, já ještě ne. Má u mě slíbenou svíčkovou, kterou mu vlastnoručně uvařím,“ vzkazuje Džeky.

Jeho slova jsou pravdou. Řada hráčů už totiž v jeho žlutomodrém bytě na návštěvě byla. Navíc téměř celý tým SFC nechyběl ani na jeho čtyřicátinách v Chomýži.

Konto: tři zachráněné životy

Policistu většina z nás vnímá jako člověka, který má dbát na právo a pořádek. Policisté se ale při své práci setkávají s daleko složitějšími chvílemi. To v okamžiku, kdy jde o lidský život. Jedním z mužů a žen v policejní uniformě, kteří se tváří v tvář setkali s blížící se lidskou tragédií, je dnešní tiskový mluvčí PČR v Opavě René Černohorský.

K práci policejního vyjednavače se dostal náhodou. Když byly před několika lety zřízeny funkce policejních vyjednavačů, padla na Opavsku volba na něj a jednoho z kolegů – kriminalistů. Do ostré akce se dostal velmi brzy. A na své konto si během své praxe připsal minimálně tři zachráněné lidské životy.

Podařilo se mu rozmluvit staršímu muži jeho úmysl skočit z výškového stožáru vysílače signálu mobilních telefonů, když jej trpělivým rozhovorem přiměl k tomu, že slezl zpět na zem. Stejně uspěl v případě mladíka, který u Velkých Hoštic vylezl na stožár vysokého napětí nebo u studenta, který v opavské Lidické ulici hrozil, že skočí z vrchního patra domu do výtahové šachty.

„Takové jednání je velice nejisté a často i nepříjemné. Nikdy netušíte, co dotyčný udělá, jak se zachová nebo co ho napadne. Jsem samozřejmě rád, že vše dopadlo dobře – určitě bych si vyčítal, kdyby se vyjednávání nepovedlo a skončilo by smrtí. Pak člověk přemýšlí, jestli měl jednat jinak, volit jiná slova, kde udělal chybu.

Během devatenácti let, kdy pracuji jako policista, jsem potkal hodně nenadálých lidských tragédií, ale okamžiky, kdy člověk o své vůli hazarduje se svým životem, jsou opravdu těžké,“ říká.

Kastelánka Kolářová: požehnání pro zámek

Pokud by se „zámecká paní“ měla nějak zhmotnit, měla by podobu kastelánky Evy Kolářové, která na tvrzení „nejde to“ zásadně neslyší.

První zkušenosti sbírala v Hradci nad Moravicí a zažila v něm i něco, na co rozhodně nezapomene. Jedním z majitelů byl kníže Felix Lichnovský a traduje se, že duch tohoto krasavce evropského formátu na zámku stále pobývá. Energická Opavanka má pro strach uděláno a takové řeči odbývala mávnutím ruky.

„Ale jen do chvíle, kdy jsem zůstala v jedné komnatě k večeru sama. Najednou jsem měla až fyzický pocit, že tam se mnou někdo je. Doslova jsem cítila něčí přítomnost, třebaže místnost byla prázdná. Přiznávám, že jsem tehdy měla pořádně nahnáno a už jsem se podobné situaci v budoucnu vyhýbala,“ vzpomíná Eva Kolářová na svůj zážitek z hradeckého působení.

Podobnou zkušenost se zámeckým duchem měl však i její nástupce Radomír Přibyla a byl z ní též hodně vyděšený. Po příchodu do raduňského zámku se Eva Kolářová pustila do zvelebování. Z vybavení se toho moc nedochovalo a proto neúnavně obíhala starožitnictví a pátrala v nich po kouscích, které by mohly ze zámku pocházet.

Kromě tradiční prohlídkové trasy hledala i další interiéry, které v jiných zámcích k vidění nebývají. „Návštěvníci si tradičně prohlížejí místa, kde pobývalo panstvo, ale nevidí už další části zámeckého života. Proto jsme jim postupně zpřístupnili i pokoj dětí, guvernantky, komorné a kněžniny společnice. Jsou to prostory, které přece k zámku nedílně patřily,“ vysvětlila kastelánka unikátní záměr.

Letos přibyla koupelna, sociální zařízení a slavnostní pánská jídelna s velkoplošným obrazem neznámého německého malíře z poloviny 18. století. „Obraz pochází z původního kmenového mobiliáře zámku. Jsme nesmírně rádi, že se ho podařilo kompletně zrekonstruovat a vrátit zpátky tam, kam vždy patřil,“ říká Eva Kolářová.

David Bernard fotí život

David Bernard je fotograf. Nenápadný, který splyne s prostředím, jež fotí. V jeho záběrech se objevují především lidé. Tvoří v ateliéru jménem Život. Díky svému umění se podíval do zajímavých koutů Evropy a stojí po boku Jana Švejnara.

„Fotím svět takový, jaký je, a ne takový, jaký ho chceme mít,“ řekl fotograf David Bernard. Tato slova pronesl před časem a stále platí. V současné době pracuje jako asistent Jana Švejnara, který byl kandidátem na prezidenta České republiky.

Zpočátku fotil jeho kampaň, nyní je jeho asistentem. Můžete si jej také pamatovat jako jediného Čecha, který vyhrál fotografickou soutěž v rámci fotbalové soutěže Euro 2008.

Jeho výhrou byl výlet kamkoliv na světě. On si pro sebe a své kamarády vybral Isafjord na Islandu. Důvod? Mohl tam nafotit česko- islandský zápas v bahenním fotbalu.

Dalším jeho objektem se stal život v různých evropských zemích. Podíval se do Nizozemska, Turecka či do německého Berlína, kde fotil opavské účastníky na bruslařských závodech. Kromě toho devětadvacetiletý fotograf zachycuje kobeřické hasiče jak při soutěžích, tak při opravdových zásazích.

Z posledních projektů lze jmenovat Zářící Ostravu, na které se podíleli také dva redaktoři Opavského a hlučínského deníku. David Bernard rozzářil město prskavkami. Světelný odraz tak dostaly objekty jako jsou řeka, kámen či náměstí. Při pohledu na jeho fotky se zasmějete, zamyslíte, vrátíte se k jejich prohlížení a vždy najdete něco nového.

Zbyněk Řemelka má rád krásno

Svou profesí je zemědělec a farmář. A bere ji nesmírně vážně. Na rozdíl od jiných zemědělských areálů, v tom nedaleko Hlubočce, neuvidíte rezavé a trávou zarostlé stroje ani nevábné hnojiště hned za plotem. Je zde poznat poctivá práce. Pro lidi z města je tu ale i oáza klidu a kultury.

Zbyněk Řemelka totiž má rád krásno.

Jak sám říká, krásu v jakékoli podobě. Ať to je obraz, socha, žena nebo něco jiného. Ač sám umělecké ambice zatím neprojevil, lásku ke kumštu má od sestry. Ta ho zavedla mezi ty, pod jejichž rukama vznikají obrazy nebo plastiky. A našel zde spoustu osobních přátel.

Třeba Zdeňka Beneše. Právě jeho výstava je teď nainstalovaná v soukromé galerii Zbyňka Řemelky. Tu si vybudoval nad svým bytem. A když vás zde hostitel provází, ke každému exponátu prozradí neméně zajímavý příběh. Pro někoho kus dřeva, pro Beneše umělecký kousek, který mu přinesla voda, dozvíte se o jednom z exponátů.

Každý obraz, každá socha má za sebou příběh. A Zbyněk vám ho poví. A hned vidíte, že to není jen kus dřeva. Snad proto, že se v osobě Zbyňka Řemelky naprosto netradičně spojuje zemědělství a umění, neudiví ani to, že se na farmě konají umělecká sochařská sympozia. Letos se akce nazvaná Seník konala už počtvrté. První byla malířská, druhá dřevěná – materiálem bylo dřevo, letos je sympozium kamenné.

„Máme tu patnáct nebo dvacet tun pískovce, tak jsem ho dal k dispozici sochařům. Letos tu byli tři a odvedli opravdu pěkné dílo,“ svěřil se Řemelka.

Ale co může mít z toho, že pozve sochaře k sobě a nechá je zde pracovat? „Mám z toho radost, přináší mi to osobní pohodu. Rád se s těmito lidmi setkávám, popovídám. Už jsem takový,“ svěřil se. Lásku k umění projevuje s lehkostí a ohleduplně. Ke každému sympoziu vydá bulletin.

A už ví, že za rok znovu pozve k sobě na farmu sochaře. Stejně tak nějakého dalšího autora do své Galerie V podkroví.

(rob, ans, jih, kus)

5.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

83

Komentář šéfredaktora Deníku: Kdo zastaví ANO?

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Souhrn fotbalového víkendu

/VÝSLEDKY/ Přinášíme vám výsledkový servis víkendových fotbalových zápasů na Opavsku a Hlučínsku.

MSFL: Hlučín - Petřkovice 2:1

Derby MSFL pro Hlučín. Prestižní utkání s Petřkovicemi hlučínští fotbalisté dotáhli do vítězného konce. Před téměř čtyřmi stovkami diváků díky brankám Hudeczka a Krauta zvítězili 2:1. Za hosty dokázal už jen snížit kanonýr Lokša.

Pro třináctiletého cyklistu letěl do Vávrovic vrtulník

U vážné nehody třináctiletého cyklisty zasahovali v sobotu 21. října záchranáři ve Vávrovicích.

Králem voleb v kraji je Ivo Vondrák. Nemám ambici být ministrem, řekl Deníku

/ROZHOVOR/ „Nemám ambici být ministrem. Ale v politice nikdy neříkej nikdy,“ konstatoval v povolebním rozhovoru pro Deník hejtman a nově i poslanec Ivo Vondrák (ANO).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT