Potvrdil tím, že není období, které by ho zajímalo nejvíc. Jeho doménou však byl raný středověk. Tento uznávaný historik a bývalý děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity minulý týden zemřel.

Do tehdy Ostravského kraje se absolvent oboru archivnictví – dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity dostal vlastně za trest už před více než půlstoletím. V důsledku politické nespolehlivosti (jeho příbuzní žili v Rakousku) musel zaměnit archivní oddělení Krajské správy Ministerstva vnitra v Brně za Okresní muzeum v Bílovci.

Brzy se ale jeho trvalým působištěm stala Opava. Okresní archiv, Slezské muzeum, Slezský ústav a konečně pracoviště historiků na Filozoficko- přírodovědecké fakultě Slezské univerzity.

Nejdříve zastával vedoucí post, později se od roku 1994 stal třetím děkanem fakulty, pro niž, stejně jako pro celou univerzitu, navrhl znak i heslo. K rozvoji studia historie v Opavě Bakala do poslední chvíle přispíval. Tak Slezská univerzita vydala jeho monografii Bílí Chorvati v proměnách středověké Evropy s podtitulem Laboratoř nepřetržitého enigmatu i skriptum Synopse z dějin evropské středověké vzdělanosti.

Etnickému a politickému vývoji Slovanů v prvním tisíciletí věnoval práci s příznačným názvem Slezsko před Slezskem. Neméně ho lákaly též dějiny Slezska z hlediska středověké vzdělanosti. Jako příznivec klasické přípravy se však nad humanitními disciplínami zamýšlel v obecných souvislostech. „Získaly si mě neopakovatelností jevů, o nichž pojednávají,“ přiznal v jednom z posledních rozhovorů.