Josef Veselý má za sebou pohnutý osud. Byl odsouzen na třináct let vězení a uvězněn v Ostravě a pak Valdicích, kde byl přes čtyři roky. Ve vězení začaly vznikat jeho první básně.

Za mřížemi pak přijal i kněžské svěcení. Za svůj život působil například v Ludgeřovicích či Budišově nad Budišovkou. Osmnáct let byl děkanem v Opavě.

Veronika Schindlerová

Opavané: Josef Veselý byl neuvěřitelně morální člověk

Před několika dny obdržel bývalý děkan opavské římsko-katolické církve Msgre. Josef Veselý z rukou prezidenta Václava Klause státní vyznamenání. Vzpomínají si na něj Opavané? Vědí, že byl takto oceněn? A co na to říkají? Právě toto jsme se pokusili zjistit.

Většina z těch, které jsme oslovili, na známé osobnosti svého města nezapomíná. Ba právě naopak, jsou na ně patřičně hrdí. Jen dva z dotazovaných nevěděli vůbec o koho se jedná. „Nevím, omlouvám se. Nebyl to nějaký slezský buditel, nebo něco podobného? Já se v tom nevyznám, ani mě to nezajímá,“ mávne rukou dvacetiletý momentálně nezaměstnaný Martin Horák.

Tím druhým je Tomáš Zelinka. „Asi někdo známý, jinak byste se nejspíš neptali. Ale kdo to má být, tak to netuším,“ přiznává devatenáctiletý student.

Ovšem Marcela Slámová už nezaváhá. „Jistěže, já si jej pamatuji. Jsem věřící a každý, kdo chodil a chodí do kostela, by měl vědět, kdo pan farář byl,“ tvrdí sebejistě osmačtyřicetiletá invalidní důchodkyně.

„Byl to moc hodný pán. Ten si medaili zasloužil. Já vím, že to měl dostat hlavně za to, co mu dělali komunisté, ale řeknu vám, že on by si to hlavně zasloužil za to, jak je výborný člověk. Myslím, že takhle by měl vypadat každý kněz. Bohužel tomu tak není,“ rozpovídá se sedmašedesátiletý penzista Jan Dobropolski.

Na závěr nám odhalila něco ze svých vzpomínek i pětačtyřicetiletá Lucie Kráslová. „Už je to dávno. Pamatuju si, že když jsem ho viděla poprvé, tak z něj šel ohromný respekt. Ale on si jej taky zasloužil. To, jak se staral o děti, ani nepotřebuje komentář. Myslím si, že byl až neuvěřitelně morální člověk. Kdo jiný už by si ten řád zasloužil? On určitě,“ zakončuje své vyprávění usměvavá kadeřnice.

Tomáš Pustka, Marek Strmiska

Msgre. Veselý zůstává významnou opavskou osobností

Řád T. G. Masaryka si měl bývalý opavský děkan Msgre. Josef Veselý převzítna Hradě už loni v říjnu, ale zdravotní situace to osmdesátiletému duchovnímu neumožnila. Vyznamenání mu proto prezident republiky Václav Klaus osobně přivezl a předal 1. února na ostravském úřadu.

Získal ho za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv. Byl významnou a všestrannou osobností města Opavy. Kromě duchovní činnosti byl tento katolický kněz i básníkem, novinářem a bojovníkem za lidská práva. V tomto směru měl jako politický vězeň komunistického režimu vlastní zkušenosti.

Josef Veselý vystudoval kroměřížské Arcibiskupské gymnázium a do násilného uzavření studoval v olomouckém kněžském semináři. Na vojně sloužil u PTP a několik let byl také vězněn za údajné podvracení republiky. Po vysvěcení na kněze působil ve farnostech na Opavsku a stal se opavským děkanem.

Publikoval řadu básní a textů původně jako bibliofile a soukromé tisky. Knižně mu začaly vycházet až po roce 1989. K jeho nejvýznamnějším básnickým sbírkám patří Kamínky do mozaiky a Znamení, výbory básní Civilizace lásky i Ve znamení slunce a desítky dalších děl. Je držitelem opavské Ceny Petra Bezruče a také ceny za duchovní literární činnost.

Msgre. Josef Veselý úzce a nadmíru intenzivně spolupracoval s opavskou Charitou hned od jejího vzniku. Pravidelně za zaměstnanci docházel s duchovními slovy a s vedením pokaždé konzultoval každé důležité rozhodnutí.

Krátce před svou smrtí nám Josef Veselý poskytl následující rozhovor.

Berete propůjčený řád za svůj životní úspěch?

Propůjčený řád je pro mne velkou satisfakcí a pochopitelně mě těší. Beru ho však spíše jako pozornost církvi i všem, kteří těžké doby prožívali se mnou a nejsou už mezi námi.

Jaké pocity ve vás vyvolává?

Že život je plný tajemství… a současně dalším životním tajemstvím. Nejdřív jsem byl za své postoje odsouzený za vlastizradu, a teď je všechno zase jinak a dostanu za ně vyznamenání.

Jste autorem desítek útlých souborů básní i prózy. Věnujete se stále literární činnosti?

Ano, v medailoncích popisuji osudy lidí, kteří prošli těžkými životními zkouškami a uspěli v nich. Básně v současnosti nepíšu, stále čekám na ten správný impulz, který je pro tvorbu poesie nutný, protože u poesie je pokaždé nutný impulz.

Jitka Hrušková