„S alkoholem jsem začala po narození syna. Manžel býval dlouho v práci a často jezdíval na služební cesty. Pocit osamělosti i únavu z péče o dítě a domácnost jsem si večer kompenzovala skleničkou vína a později i tvrdého alkoholu. Postupně jsem se rozpíjela, aniž bych si to dokázala uvědomit a přišla doba, kdy jsem bez ranního litru vína nemohla existovat. K léčení mě dohnalo až rozpadající se manželství, ztráta zaměstnání a negativní postoj syna. Odvykání jednoduché nebylo, ale nakonec jsem to zvládla. Abstinuji už několik let, ale za vyléčenou se nepovažuji. Vím, že bych v tom po jedné skleničce lítala znovu,“ konstatuje dvaačtyřicetiletá žena z Opavska.

Podle primáře specializovaného oddělení Libora Chvíly z opavské Psychiatrické léčebny v odvykací léčbě vysoce převládají muži. „Když muž pije a ztratí zaměstnání, je to pro něj zpravidla katastrofa, a to je pro léčení silná motivace. U žen je to z obecného pohledu přece jen trochu jiné. Alkoholička může zůstat v domácnosti a starat se o rodinu, pokud to zvládá, což platí hlavně o manželkách podnikatelů,“ říká primář Chvíla. V rodinách s nižšími příjmy je pobyt ženy doma stále přece jen finančně dost problematický.

Ženy pijí víc skrytě než muži, snášejí menší dávky alkoholu a mívají i dřív zdravotní problémy. K úspěšnému výsledku odvykací léčby potřebují kromě abstinence i stabilizaci duševní pohody. Na motivaci k léčení skrytého alkoholismu má vliv i společenské klima. „To se naštěstí začíná měnit. Léčení z alkoholické závislosti už společnost nebere jako takovou potupu, za jakou byla považována dříve,“ dodává primář Chvíla.

Ženy se přesto nechávají léčit méně častěji, než by potřebovaly, protože pijí hlavně v soukromí a svůj vztah k alkoholu dokáží utajit lépe než muži. Zkušenosti s opilými ženami mají i zaměstnanci záchytky v opavské Psychiatrické léčebně. Na erárních postelích vyspávají své alkoholické sny týdně někdy i čtyři. Zpravidla jde o známé klientky, které o léčbě ze své závislosti ani neuvažují. Většinou to jsou ženy ze sociálně slabšího prostředí nebo přímo bezdomovkyně.

„Na rozdíl od mužů s nimi žádné větší problémy nebývají. Chovají se klidně až přátelsky, třebaže výjimky se také najdou,“ přibližuje pobyt žen v zařízení vedoucí záchytky Stanislava Vítková. Prim drží třiadvacetiletá slečna z Opavska, evidovaná na Úřadu práce. Už několik měsíců tráví na nemocenské a zajet si deset kilometrů do Úřadu práce pro svou nemoc nemůže. Stejnou vzdálenost opačným směrem do hospody však zvládá bez problémů. Na opavskou záchytku byla převezena už třikrát, vždy totálně opilá a pomočená.