Soudcům se příliš často nestává, aby řešili případ, kdy pachatel nejprve peníze ukradne, potom je vrátí a ještě se k tomu dobrovolně přizná. Přesně touto záležitostí se včera zabýval senát opavského soudu. Šestadvacetiletý Ondřej H. si v pokladně opavské firmy, ve které byl zaměstnán, vybíral peníze na provozní záležitosti.

V šuplíku účetní uviděl hromádku peněz a tento pohled vyvolala v mozku dosud bezúhonného člověka zkrat. Večer po pracovní době si vzal klíče od kanceláře účetní, šuplík jejího pracovního stolu vytrhl a bankovky si vzal. Od té chvíle však neměl klid a prožíval desetidenní psychické trauma.

Firma chtěla víc peněz

Celý zoufalý ze skutku, který spáchal, pak celou ukradenou částku ve výši 626 000 korun rozložil do dvou obálek a hodil je do firemní poštovní schránky. Ani po vrácení peněz však ztracený klid nezískal a pod tíhou svědomí se šel sám přiznat jednateli firmy ze spáchaného činu.

Zákon však pozdní lítost neomlouvá a rozjetá legislativní mašinerie už zastavit nešla. Dostal výpověď a stanul u soudu.

Zjevně rozrušený v hlavním líčení událost znovu připomenul a plně vinu doznal. Co ho ke krádeži vedlo, nedokázal vysvětlit a tvrdil, že vrátil všechny peníze, které vzal. Firma po něm však požaduje dalších 65 000 korun jako údajný rozdíl mezi zcizenou a vrácenou částkou.

Ve firmě byl chaos

Výslech hlavní účetní, vedoucího výroby a jednatele známé opavské firmy s velmi vysokým obratem však přinesla dokonale šokující informace o chaosu, který v jejím účetnictví vládne. Ani jeden z těchto svědků nevěděl, kolik peněz účetní v šuplíku měla a proč nebyly v trezoru, kolik peněz v tomto šuplíku zůstalo a jaké obsahoval doklady. Zcela zjevně se o to ani nezajímali.

Žádné kontroly účetnictví nebyly provázeny a nebyla vydána ani směrnice o odvodu peněz do banky. K hotovostem navíc chyběly příjmové doklady, které už nebyly nalezeny. Hlavní účetní přenesla ve výpovědi zodpovědnost výhradně na svou účetní, vedoucí výroby svou nevědomost odůvodnil tím, že nebyla v jeho pracovní náplni, a jednatel firmy neměl ani tušení, jak se ve společnosti s penězi za zakázky nakládalo.

Po policejní prohlídce si zbylé peníze, nalezené v šuplíku, nepřepočítal a nezajímal se ani o doklady, které v něm ležely. Připustil, že se nezajímal ani o to, jestli byl následně vyhotoven soupis nalezených peněz a dokladů. Účetní je v pracovní neschopnosti, a její výpověď byla proto čtena z přípravného řízení.

V ní uvedla, že k jejím povinnostem patřila také pokladna. Žádná kontrola ze strany nadřízených nikdy prováděna nebyla. Nedokázala vysvětlit, proč nechala tak velkou částku několik dní ležet jen v šuplíku a neznala ani její přesnou výši. Uvedla, že se ve firmě věci i peníze občas ztrácely. Příruční pokladnu prý dostala až po zjištěné krádeži.

Soud uvěřil obžalovanému

Po zvážení všech zjištěných okolností uložil senát obžalovanému trest ve výši dvou let s jednoroční podmínkou, který byl přijat bez opravných možností. S požadavkem na uhrazení 65 000 korun bylo vedení firmy odkázáno na občansko–právní řízení.

Předsedkyně senátu ve zdůvodnění připomenula všechny polehčující okolnosti i na výchovný účel trestu, který je na spodní hranici možné sazby. „Soud obžalovanému uvěřil, že nevzal víc, než vrátil. Z nepořádku, který ve firmě panuje, je možné odvodit, že s penězi nebylo řádně nakládáno a že v dokladech panoval chaos. Vznesený nárok na dorovnání částky proto nepovažuje za prokázaný a nebere na něj zřetel,“ uvedla soudkyně v závěru hlavního líčení.