Po vystudování opavského gymnázia se v letech 1917 až 1919 stal příslušníkem československých legiíí v Rusku i ve Francii a v době první republiky byl už důstojníkem z povolání. Během Protektorátu Böhmen und Mähren pracoval sice jako technický úředník katastrálního zeměměřičského ústavu, ale duší byl stále vojákem.

Aktivně se zapojil do pomoci důstojníkovi Rudé armády Stepanu Stanikovovi pří jeho útěku z německého zajetí a následného přechodu k partyzánům. V květnu 1945 se pro Vaňka situace opět změnila.

Strakatý Eskymo, tmavý Tintin a jejich velitel v tréninku  Umístění na mistrovství vyžadovalo dokonalou fyzickou kondici obou parťáků.
FOTO: Canicross. Takové jsou úspěchy borců a psů z Opavska na mistrovství světa

Byl znovu povolán do služby v československé armádě jako velitel dělostřeleckého pluku 13, pak byl jmenován velitelem dělostřelectva čtrnácté divize, II. sboru, v prosinci roku 1949 ho čekalo povýšení do hodnosti brigádního generála a v letech 1951 až 1952 byl ustanovený velitelem dělostřelectva čtvrtého sboru. Do výslužby ho poslal kádrový rozkaz a 18. prosince 1977 zemřel.