Začal před několika dny. Byla sobota, krásné počasí a tři kamarádi se na kole vydali na pořádnou jízdu. S koly natěžko nabalenými spacáky, stanem a bágly vyrazili z Bohumína kousek za Ostravu, do Zbyslavic. Cílem byl narozeninový večírek. „Cestou jsem udělal pár fotek v Šilheřovicích, pak zastávku u Lidlu v Hlučíně a jedno pivo v hospodě U Žabáka.

Druhý den ráno chci něco fotit, poněkolikáté prohrabávám bágl i brašny na kole a začínám tušit, že je zle. Foťák nikde," začíná své vyprávění jeden z hlavních hrdinů tohoto příběhu Jiří Tomáš.

O foťák mu moc šlo. Byl to Panasonic Lumix DMC LX3, který měl vyhlídnutý už dlouho a nakonec ho koupil přes francouzský server, protože v Česku stál patnáct tisíc korun. Naprosto bez nálady se na zpáteční cestě na ztracený foťák ptal na místech, kde předešlý den s kamarády zastavovali, ale jak očekával, nikde nic. Navíc si ani nemohl vybavit, kdy měl fotoaparát v rukou naposledy.

Další dny se snažil ztrátu nějak překousnout a foťák v duchu pohřbil. O tři dny později se ale stal malý zázrak. Na mobilu našel nepřijatý hovor. „Volám zpátky. Na druhém konci pán, a že jestli jsem něco neztratil. Šok! Prý jel autem a na kopci za Šilheřovicemi ležela na cestě nějaká brašna, hned vedle zastávky, kde jsme se naposled fotili," pokračuje Jiří Tomáš.

Jaroslav SkotnicaNezaváhal, v sobotu odpoledne sedl na motorku a s lahví becherovky a malou pozorností pro psa vyrazil na psí cvičák do Markvartovic. „No a tam na mě čekal pán a předal mi můj foťák. Jmenuje se Jaroslav Skotnica (na snímku), žije v Darkovičkách a je předsedou kynologického klubu v Markvartovicích."

A jak Jaroslav Skotnica Jiřího Tomáše našel? Jednoduše. Cyklista měl v obalu v kapsičce hadřík na objektiv a kartičku se jménem, telefonním číslem a prosbou o navrácení. „Chtěl bych ještě jednou panu Skotnicovi poděkovat. Není mnoho tak charakterních a poctivých lidí. Život je někdy krásný," říká majitel nalezeného foťáku.

Když redakce oslovila Jaroslava Skotnicu, zdál se zaskočen. „Proč o tom mluvit? To by přece udělal každý." Pak se přece jen trochu rozpovídal. Tehdy jel autem a u zastávky MHD na rozcestí v Šilheřovicích našel na silnici pouzdro. Až doma si všiml, že uvnitř je kromě fotoaparátu i rozmoklý papírek s telefonním číslem a jménem.

„Tak jsem na to číslo zavolal a toho muže se zeptal, zda něco nepostrádá. Přesně mi foťák popsal," vypráví Jaroslav Skotnica. Na otázku, zda si opravdu myslí, že by se všichni lidé zachovali jako on, dvaašedesátiletý předseda markvartovického kynologického klubu odpověděl: „Co vám na to mám říct? Kdybych si takovou nalezenou věc nechal, netěšila by mě."