Tato země je po Keni a Tanzánii jednou z nejkrásnějších afrických zemí. Vyznačuje se krutou pouští, úchvatnými barvami i nerostným bohatstvím. Zuzana Beranová bydlí s manželem a dvěma dcerami v hlavním městě Windhoeku. Je to rušné africké město, které má koloniální i moderní ráz.
„Namibie je bývalá německá kolonie a to ovlivnilo tvář hlavního města precizností, řádem i architekturou připomínající některé staré domy v Opavě," říká Zuzana Beranová.
Tím ale podle ní podobnost s rodným městem končí. Opava má svůj historický střed, který jasně ukazuje, kde má centrum. Většinu afrických měst tvoří slepence koloniálních a novodobých budov bez výrazného centra. Také mentalita obyvatel je rozdílná. Afričané jsou emotivní a temperamentní, žijí hlavně minulostí a zajímá je maximálně současnost. Evropané hodně plánují a důkladně si všechno dopředu promýšlejí.
Vztah místních k bělochům je komplikovaný
Opavanka připouští, že Windhoek je přece jen bezpečnější než například keňské Nairobi, ale k ideálu má v tomto směru přesto daleko.
„Nevyplácí se vycházet z domu po setmění, procházet se po ulicích s mobilem a fotoaparátem v ruce nebo dávat najevo vlastnictví cenných věcí," upozorňuje případné zájemce o návštěvu této části Afriky. Vztah domorodců k Evropanům vnímá jako komplikovaný, ale s otevřeným nepřátelstvím se naštěstí setkává pouze občas. Častější bývají drobné zlomyslnosti, které neminuly ani ji.
Pokud totiž mohou mít Namibijci proti bělochům v něčem navrch, hned to využijí. „Radnice mi neoprávněně zaúčtovala stonásobně vyšší spotřebu vody než byla skutečnost. Voda je v zemi hodně vzácná a tomu odpovídá její cena. Když jsem částku odmítla zaplatit, byla jsem odpojená od vody i od elektřiny a trvalo dlouho, než se mi podařilo situaci vyřešit.
Radniční úředníci si mě prostě vychutnali a s gustem mi předváděli svou převahu. De facto se mi vysmívali do očí," přibližuje Zuzana jednu z forem skryté agresivity místních lidí vůči bělochům. Upřímně řečeno, pro podobné případy nemusela jezdit až do Afriky. Podobné zážitky by mnohý Čech mohl připojit i s českými úředníky.
Zahrada vábí ptáka, mangusty i hady
S rodinou žije v domě vilkového typu, jehož zahrada se sedmnácti stromy je na místní poměry skutečná vzácnost. Ani její užívání však není bez problémů. Tím nejzávažnějším jsou jedovatí hadi, kterými Namibie přímo oplývá.
„Občas se vydávají k lidem, a když si mé dcery chtějí hrát na zahradě, musejí počkat, než z ní hlídač hady silným hlukem vyžene. Naštěstí tam chodí i mangusty, které hady požírají, a k nim se chováme vyloženě vlídně," usmívá se Zuzana Beranová.
V zahradě hnízdí i krásně zbarvený pták s velmi dlouhými ocasními pery vdovka rajská a patří rovněž k vítaným obyvatelům. O domácnost a děti pečuje chůva ze Zimbabwe. Získat takovou pomocnici mezi místními ženami nebylo dost dobře možné. Namibijské ženy zpravidla anglicky nehovoří a to by domluvu i výkon speciálních prací v podstatě znemožňovalo.
„Zaměstnala jsem ji, protože dobře ovládá angličtinu, což je nutnost. Pomáhá s úkoly Aničce, která navštěvuje mezinárodní školu, a stará se též o Kačenku, která je v předškolním zařízení," přibližuje opavská rodačka svou domácí pomocnici.
Blonďatá Opavanka poznala tajemné křováky
Přes projekty Evropské unie v Namibii se Zuzana Beranová dostala i mezi původní obyvatele. Jsou to křováci, Evropanům známí hlavně z filmové série Bohové musejí být šílení. V Namibii se jim říká Sánové a žijí nomádským způsobem ve vyprahlé části země. Dobrodružně založené Opavance učarovali natolik, že jejich vesnici občas navštěvuje a podniká s nimi dlouhé pěší výpravy.
„Muži jsou zajímaví tím, že mají obličej starce, tělo dítěte a věk něco mezi tím. Nosívají tradiční oštěp a oblékají se do úzkých bederních roušek zakrývajících pouze genitálie. Na výpravě se mi proto tradičně naskýtá několikahodinový pohled na řadu odhalených mužských zadků přede mnou. Ženy nahaté nechodí, mají sukýnky a pásy přes prsa," přibližuje Zuzana exotické obyvatele menšího vzrůstu.
Tito domorodci jsou vynikající stopaři, žijí přírodním způsobem a jedí to, co si pomocí luků a šípů uloví. Problém je v tom, že většinu území tvoří farmy nebo přírodní parky, kde se lovit nesmí. Křováci to neřeší, žijí přítomností a budoucnost jim vrásky nedělá. Bývají sice vytlačovaní do vytvořených rezervací v neúrodných částech země, ale mohou v nich dál žít tradičním způsobem, který jim plně vyhovuje.
Poskytuje jim svobodu, spoustu času na zábavu a na rozdíl od života v civilizaci je ničím nestresuje.
Své nejčerstvější zkušenosti popisuje Zuzana Beranová ve své druhé knize Všechny vůně Afriky. První knihu Schůzka se smrtí věnovala opavské rodačce Joy Adamsonové, která u ní zájem o Afriku prakticky nastartovala.
Windhoek je hlavní a současně i největší město Namibie
V současné podobě ho založili němečtí kolonizátoři v roce 1890. Konec německé koloniální nadvlády přišel jako důsledek porážky Německa v první světové válce a město spravovala Jihoafrická republika až do roku 1990, kdy byla vyhlášená samostatnost Namibie.
Ve městě žije téměř půl milionu lidí, což je zhruba čtvrtina obyvatel celého státu. K nejzajímavějším památkám patří pevnost Alte Feste, ve které je dnes Národní muzeum a Christuskirche z počátku 20. století.