Dnes si tak může říct, že nad svým strachem zvítězila. A to jí umožnilo zachránit člověka. Zuzana, jejíž příběh se začal odvíjet v pondělí 20. dubna okolo deváté hodiny večerní, je studentkou třetího ročníku oboru všeobecná sestra na Ústavu ošetřovatelství Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě.

Z praxe na interně k rychlé záchraně

Ten den jí skončila další odpolední praxe na interním oddělení Slezské nemocnice. Když nasedala do vlaku, byla unavená a těšila se domů do Kravař. To ještě netušila, co ji čeká. Kousek za Opavou náhle zaslechli cestující tlumenou ránu.

Motorák o jednom vagonu se zastavil ve tmě mezi poli. „Přišel strojvedoucí a řekl nám, že někdo skočil pod vlak. Že to myslí vážně, mi došlo vzápětí. Začala jsem se ptát spolucestujících, zda je někdo zdravotník. Neumíte si představit tu úlevu, když se jedna paní přihlásila. Nebyla jsem v tom sama a to je v takové chvíli neocenitelné," vypráví sympatická studentka.

Zraněná „dýchala a tepala"

Ze stupínku vlaku musela skočit hluboko do tmy na úzký pruh štěrku, pod nímž byl už jen svah.

Vedle vlaku ležela žena, přes hlavu bundu. O jejím zranění nechce Zuzka moc mluvit, laika by to rozhodně vyděsilo. Ona se však zachovala profesionálně. „Na paní jsem mluvila, že bude v pořádku, že tam není sama, ať se ničeho nebojí, ale neodpovídala. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že má fyziologické funkce zachovány. Dýchala a tepala," říká budoucí bakalářka.

Mezitím strojvůdce přinesl lékárničku, Zuzka si nasadila rukavice a obvázala zraněné hlavu. K tomu jí baterkou svítil jeden ze spolucestujících, zdravotnice z vlaku jí pomáhala radou. „Záchranka, hasiči a policisté tam byli do několika minut. Paní jsem jim předala a informovala je, jakou první pomoc jsem jí dala," pokračuje.

Svědkyně napsala do školy

Vlak už dál v jízdě nepokračoval, cestující se museli domů dopravit sami. Než pro ně přijeli příbuzní auty, vyptávali se Zuzky, co dělá a kde studuje. Tak musela vystoupit z anonymity.

Za několik dní přišel vedoucí Ústavu ošetřovatelství Janě Haluzíkové e-mail od paní Aleny Křížové, která mimo jiné píše: „Dvacátého dubna ve večerních hodinách jsem byla svědkem záchrany života ženy, která vstoupila do dráhy vlaku. Studentka Vaší školy, Zuzana Kubíková, jí šla okamžitě poskytnout první pomoc.

Neváhala ani vteřinu a její naprosto profesionální přístup mě velice potěšil i udivil, jelikož není zcela běžné, aby okamžitě po takovéto nehodě někdo dobrovolně a bez jakékoli pobídky vstal a šel poskytnout pomoc. Zachovala se naprosto profesionálně. Přála bych si, aby Vaše škola vychovávala více takto zodpovědných studentů a aby se z nich stali profesionální zdravotníci, kteří by zůstali v oboru a neodcházeli jinam."

Mohla hrát „mrtvého brouka"

Tak se Zuzka ke svému údivu stala mezi 360 svými spolužáky z Ústavu ošetřovatelství zatím „nejslavnější". Těší ji ocenění školy i rodičů, kteří jsou na svou dceru pyšní. Pyšná je na ni i Jana Haluzíková.

„Já si jejího činu nesmírně cením a vážím, vždyť mohla hrát mrtvého brouka, což by bylo nejjednodušší. Sama vím, co to obnáší poskytnout v terénu první pomoc. Nevíte, do čeho jdete, co vás čeká, jak je poranění devastující. Vždyť to může otřást i zkušeným zdravotníkem," říká Jana Haluzíková, která kromě slovního ocenění navrhla pro Zuzku i mimořádné stipendium.

Zuzana Urbánková