Zajímají se lidé o psychologii zvířat?

V porovnání se zahraničím se tento obor u nás teprve dostává do podvědomí chovatelů a majitelů zvířat. Léčit se dají nejen choroby fyzické, ale dnes lze řešit i poruchy chovánízvířat.

Jste jediná veterinářka v Opavě, která se psychologií zvířat zabývá?

V takovém rozsahu v Opavě určitě a i v celé republice je nás jen několik, kteří se věnujeme diagnostice a léčbě poruch chování zvířat. Tento obor je totiž poměrně časově náročný, konzultace s klienty si vyžádají někdy i více než hodinu a tudíž se nedají zvládat s plnou čekárnou za zády.

Specializujete se jen na psychologii psů a koček, nebo i jiných zvířat?

Nejčastějšími pacienty jsou psi a kočky, občas se objevují problémy i u papoušků a malých domácích hlodavců.

Jaké jsou nejčastější poruchy chování u zvířat?

Na začátku si stanovme, co je vlastně problematické chování zvířete. Každý z nás je třeba ochoten tolerovat něco jiného. Tudíž to, co je pro některého majitele problém, může být pro jiného ještě v mezích normy. Vnímání problémového chování je silně individuální. U koček to bývá značkování v bytě, vytrvalé mňoukání, destruktivní škrábání. U psů jsou nejčastější dvě oblasti problémů, a to projevy agresivity vůči lidem a strach ze samoty.

Obracejí se na vás lidé často, ať jim poradíte?

Majitelé zvířat s problémovým chováním se v mé ordinaci objevují často až v době, kdy vyčerpali veškeré jiné možnosti, jsou zoufalí a pod vlivem různých okolností by chtěli situaci řešit rychle.

Jak teda taková spolupráce mezi vámi, majitelem a zvířetem vypadá?

Hodně se klientů vyptávám, potřebuji získat velké množství informací ideálně od všech členů rodiny a snažím se jim vysvětlit, že daný problém je následkem toho, jak se ke zvířatům chováme. Celou situaci s nimi rozeberu, nejlépe v domácím prostředí zvířete (pokud je to možné) a vysvětlím jim, kde udělali chyby a jak je napravit. Záleží hlavně na majitelích, dokáží-li změnit své chování a především na jejich trpělivosti a důslednosti.

Nemáte pocit, že lidé psychologii zvířat zanedbávají?

Možná spíše podceňují. Špatné návyky získává obvykle zvíře celá léta.

Má psychologie zvířat něco společného s tou lidskou?

Do určité míry – ale nehledala bych mezi nimi paralely. Zvíře nemluví, zpětnou vazbu získáváme vlastně jen pozorováním jeho reakcí. A vlastně výsledek celé terapie je v rukách majitele zvířete.

Čím zvířata nejvíce trpí?

Pes ani kočka nejsou hračka ani malé dítě, nemohou nahradit ani partnera. My jim často přisuzujeme lidské emoce, které do zvířecí říše nepatří. Nejsou zlí ani zákeřní, nemstí se nám.

Jak by se mělo vychovávat zvíře?

Jako zvíře. Lidé by se měli poradit s odborníkem ještě před koupí domácího mazlíčka a hlavně si položit otázku, proč vlastně si jej chtějí pořídit. Jestli jako společníka nebo jako kamaráda pro děti, módní doplněk nebo třeba i ke zhodnocení investic. Pokud ale nehodlají svůj dosavadní životní styl zvířeti přizpůsobit ani o píď, pak by si měli například místo vlkodava koupit křečka.

Jaká je základní chyba, které se lidé dopouštějí?

Když se přizpůsobují zvířeti.

Jak se díváte na fyzické tresty u zvířat?

Podle dostupných pramenů platí, že pokud chcete psa potrestat za něco, co provedl, máte na to dvě až čtyři sekundy. Jedině tak se mu výprask spojí s činem, kdykoliv později je to jen zbytečné vynakládání energie…

Je něco, co byste lidem poradila?

Často se setkávám s tím, že si lidé nechají psa vycvičit kynologem a pak se diví, že je pes neposlechne. I v tomto případě je důležitá spolupráce majitele, zvířete a odborníka. Pes je zvíře po staletí zvyklé žít ve smečce, která má jasná pravidla. Vůdce smečky rozhoduje, vůdce smečky trestá. Pes potřebuje vůdce, pokud jej nemá, ujímá se této role sám. Musí jasně vědět, jaké je jeho hierarchické postavení – na nejnižším stupínku. Měl by tedy bezpodmínečně poslechnout všechny členy rodiny (tedy i děti!). Také například jídlo by měl dostávat jako poslední, tak to funguje ve smečce.

Jak působí na psychiku zvířat například ohňostroj?

Zvířatům vadí silný zvuk, který je pro ně nepochopitelný. Nejen ohňostroj, ale například také bouřka. I v tomto případě se to dá řešit, třeba tím, že se zvířeti pouští nahrávky bouřky, nejdříve slabě, pak se to zesiluje, oni si začnou zvykat… Mohou se použít samozřejmě i léky.

 

První pomoc? Hlavní je dostat zvíře co nejrychleji k veterináři


Nepředstavitelná panika. Ta se zmocní většiny z nás ve chvíli, kdy našeho zvířecího miláčka potká něco nepříznivého, nebo dokonce ohrožujícího na životě. Nejčastější je asi srážka s autem. V tomto případě je podle slov opavské veterinářky Šárky Navarové nejdůležitější dovést zvíře co nejrychleji k veterináři, a to i ve chvíli, kdy zvíře působí naprosto zdravě.

„Může jít o vnitřní zranění,“ upozorňuje Navarová a doporučuje: „Pokud zvíře krvácí, musí člověk zastavit krvácení. Je to podobné jako u lidí.“ Častým problémem, především pak v létě, se stává píchnutí vosou i včelou. To však podle Navarové nebývá ve většině případů zase tak vážné, největší riziko to představuje pro mláďata a v případech vícenásobného bodnutí.

„Problém ale nastává v případě, když vosa nebo včela píchne zvíře přímo do jazyka nebo do krku. Zvíře nemůže dýchat, sliní a dusí se,“ tvrdí Navarová s tím, že v tomto případě doporučuje rychle vyhledat lékařskou pomoc. Jen na matce přírodě pak často závisí život zvířete ve chvíli, kdy je uštknuto zmijí. „V tomto případě je potřeba držet zvíře v klidu a co nejrychleji jej dopravit k veterináři, který může podpořit dýchání a léčit doprovodné symptomy. Nejzávažnější situace je, došlo-li ke kousnutí do oblasti hlavy, hrudníku nebo břicha,“ dodala Navarová.