Co vás k chovu poštovních holubů dovedlo?
Holubář byl už můj dědeček i otec. Myslím tím holubář organizovaný ve spolku a účastnící se závodů, protože spolky chovatelů poštovních holubů vznikaly v Českých zemích až po roce 1905. Dnes ale tato krásná a napínavá záliba těžko hledá své vyznavače. Když pominu lásku ke zvířatům jako základní nezbytný předpoklad, tak potenciální mladý chovatel musí obětovat hodně volného času, mít prostor pro holuby a také nějaké peníze. Opravdu není jednoduché začít s chovem. Já jsem se poštovním holubům naplno začal věnovat v roce 1989.

Řekl jste, že je to napínavá zábava – v čem to napětí spočívá?
Je to mix příjemných, pohodových zážitků při chovu těchto krásných, inteligentních ptáků a nervy drásajících pocitů při čekání na přílet holubů ze závodu. K těmto silným zážitkům je ale dost dlouhá cesta.

Co na té cestě chovatele čeká?
Musí nejprve vybrat vhodný chovný pár, podle předchozích výkonů nebo podle rodokmenu. Poštovní holubi mají dlouhé a podrobné rodokmeny, stejně jako třeba závodní koně. Pak musí vychovat holoubata a ještě v roce narození je v pozdním létě začít trénovat vypouštěním z kratších vzdáleností. První rok života zakončí holoubata závody od 100 do 300 km. Roční holubi pak musejí prokázat své schopnosti rychle a neomylně se vracet domů ze závodů do 500 km. Pak jsou teprve v dalších letech připraveni k účasti na velkých závodech. Není to vůbec jednoduché čekat klidně na svého oblíbence vracejícího se z takového závodu při vědomí možného úspěchu konkurence a nástrah na trati. Špatné počasí a hladoví dravci si někdy vyberou svou daň.

Naši čtyřnozí mazlíčci vyžadují péči
Psí trable. Co všechno vás může s miláčkem potkat

Jak náročné je chovat poštovní holuby, může chovatel odjet třeba na dovolenou?
Chovatel musí mít prostor pro holubník pro 60 až 100 holubů. Musí jim zajistit krmivo, základní vakcíny a léky. Musí mít elektronický systém evidence holubů v závodech, který registruje holuby po doletu domů, a protože závodní sezona začíná v půli dubna a končí koncem září, musí si tedy plánovat spíše podzimní a zimní dovolenou. Během závodní sezony jsou závody každý víkend a opravdu není na nic jiného moc čas. Příprava závodníků na každý závod zabere chovateli, který chce být úspěšný, hodně času. Je to jako práce s vrcholovými sportovci.

Jakou vlastnost musí mít správný holubář?
Dobrý chovatel musí být trpělivý, pracovitý, plně se svým holubům věnovat a mít i odpovídající finanční prostředky. Každý chovatel, ať už chová papoušky, nebo kočky, musí zaplatit krmivo, krmivové doplňky a veterinární služby. U poštovních holubů k tomu ještě musí přidat peníze na závody. Přepravu holubů do místa startu totiž platí účastníci závodu. A pořizování nových chovných holubů, to už je úplně jiný level.

Slyšela jsem, že někteří holubi stojí jako nové auto…
Pokud si chce chovatel vylepšit genetický základ svého holubníku nákupem posil a zlepšit si šance na poražení konkurence, musí si nachystat i v našich českých poměrech i několik tisíc za kvalitního holuba. No a pokud se vydá do „Mekky“ poštovního holubářství Belgie či Nizozemska, jsou to už desetitisíce. A to nemluvím o opravdových šampionech, kteří se tam prodávají v aukcích za statisíce eur.

Čím se odlišuje poštovní holub od těch normálních, které lidé ve městech zrovna v lásce nemají?
Původ mají dnešní poštovní holubi v holubu skalním čili genetický základ je stejný jako u běžných městských holubů na náměstích. Staletým šlechtěním k přenosu zpráv jsme se ale dopracovali k dnešním pošťákům. To je jako srovnávat vlka a chrta nebo pudla, také mají stejný původ, ale i laik dnes pozná rozdíly.

Díky čemu vlastně holub trefí domů? Pro laika je těžké si to představit… Musí se své dovednosti naučit, jak to probíhá?
Mimořádná schopnost holubů vracet se odkudkoli do svého domovského holubníku je sice stále plně vědecky neobjasněna, ale využívána a prohlubována je od pradávna. Historie je plná nádherných příběhů, ve kterých byli poštovní holubi za hrdiny. Používali se k přenosu informací od faraonů až po druhou světovou válku. Dnes už je to ale jen závodník na tratích od 100 do 1000 km. Určitě můžu oceňovat výkony tažných ptáků, kteří se přesunou na podzim tisíce kilometrů přes vysoké hory či moře a na jaře zase zpátky. Pro holubáře je nejúžasnější to, že holuba vezmete, odveze ho kamion s tisícem dalších na hranice Belgie nebo Rumunska. Tam ho vypustí a on párkrát zakrouží a letí domů. A než vy byste se vypořádali s autem, navigací a dalšími nástrahami dopravy, tak váš holub už doma odpočívá. Dnes jsou poštovní holubi jen závodníci a pro závod musí být vše precizně zorganizováno.

Polepšitelka koček Kateřina Štiblická
Založila Kočičí polepšovnu. Problém bývá i v páníčcích, říká zvířecí psycholožka

A jak takový závod probíhá?
Trochu matematiky: Každý chovatel má holubník zaměřený souřadnicemi GPS a stejně tak každé startovní místo má přesné souřadnice. Výsledkem výpočtu pak je přesná vzdálenost ke každému holubníku z místa startu s přesností na 10 metrů. Každý poštovní holub má od narození na noze takzvaný rodový kroužek s nezaměnitelnými čísly, něco jako občanku, a ten je zaznamenán při registraci na závod. Přepravní kamion, ve kterém mají holubi krmení i vodu, je přepraví na místo startu a tam je současně startér v určenou hodinu vypustí. V nejmasovějších závodech jsou to desetitisíce holubů. No a každý holub letí podle svých schopností nejrychleji domů. Elektronický čip na druhé noze holuba je při příletu do holubníku zaregistrován s časem doletu a po výpočtu průměrné rychlosti je sestavena listina vítězů. Vítězové berou poháry a medaile, neúspěšní dostanou šanci příště. Většinou se závodí „jen“ o čest a slávu, ale jsou závody, kde se závodí o opravdu velké peníze. Jeden závod v Africe to má i v názvu „Million dolar“.

Moc nechápu, proč vlastně holub letí domů?
Ve všech sportech a činnostech je důležitá motivace, a i u pošťáků je důležitá k úspěchům v závodech. Potřebujeme, aby se holub opravdu snažil. Základní motivací je, že má doma holubici, holoubata a spěchá za nimi. Může tam být nějaký rival, který zůstal doma. Zkusí mu holubici odloudit a může ji také vyhnat z hnízda. Nevíte, co se mu honí hlavou. Další motivační metodou je takzvané vdovství. Při ní se využívá několikadenní odloučení partnerů v páru. Holub nemá během závodní sezony žádné starosti, neodchovává holoubata, nemusí je krmit, je jako „slaměný vdovec“. Když pak jede na závod, holubici mu ukážu, aby si uvědomil, o co jde. On je veselý, už se těší… jenže za minutu mu ji zase seberu a schovám. Holub jde do koše, do auta a hurá na start závodu. Ale ten holub má v hlavě tu holubici, a když pak letí domů, tak spěchá. Holubici najde tam, kde ji viděl předtím, a já je pak pár hodin nechám, ať si dělají, co chtějí. Rodinné záležitosti si pak obnoví po závodech.

Kolik lidí se tomuto koníčku v Česku věnuje?
Závodění s poštovními holubi není moc běžná záliba a dnešní uspěchaná doba jí moc nepřeje. Mladí mají spoustu jiných méně komplikovaných zálib. Prioritu má logicky práce, rodina, kariéra, cestování, sportovní aktivity. Holubářů tak zcela logicky v celé Evropě rapidně ubývá a průměrný věk holubáře u nás 67 let taky o něčem vypovídá. Dnes se poštovním holubům věnuje v Českomoravském svazu chovatelů poštovních holubů zhruba 3500 členů ve 380 místních spolcích.

Vnitrobloky mezi ulicemi Aloise Gavlase, Václava Košere a Jaroslava Misky v městské části Dubina, Červenec 2021 v Ostravě.
Atrakce sídliště. V Ostravě hnízdí kalousi, lidé kvůli ním i nespí

Co považujete za svůj největší úspěch v této oblasti?
Holubům se naplno věnuji 32 let a patřím k těm chovatelům s mírně nadprůměrnými výsledky. Mám asi 150 holubů a úspěchem pro mě je vyhraný závod oblasti, kde je asi 90 chovatelů a na závodě 2000 holubů. Pár jich už bylo, ale opravdu to není lehké, konkurence nespí. Nebo účast nejlepších závodníků na celostátní výstavě.

Výstavy jsou asi také důležitou součástí tohoto koníčku, že ano?
Každoročně jsou na různých úrovních organizovány výstavy nejlepších závodníků a také těch nejkrásnějších. No a vrcholem je u nás celostátní výstava, kde se prezentuje asi 450 nejlepších holubů v republice. Z nich se potom vybírá reprezentační kolekce pro mezinárodní výstavy. Například Evropskou výstavu, jejímž pořadatelem už byla dvakrát i Česká republika, nebo mezinárodní Olympiádu s mnohem širší konkurencí.