A nejen oni, podle historických dokumentů i archeologických nálezů v Česku nejspíš běhali také sobi. Oba druhy měl ve střední Evropě při svých taženích potkat dokonce slavný římský vojevůdce Julius Caesar.

Losa na území Česka lovci vyhubili už před několika staletími. Udává se, že to mohlo být už ve dvanáctém století, ale přesné datum známé není. Časopis Lovecký obzor před více než sto lety popisoval, že ještě v roce 1746 žil tento kopytník v Sasku, které sousedí s dnešní hranicí Česka. „Ale všude hleděli ho vyhubiti, protože v lesích působí mnoho škod loupáním,“ shrnulo periodikum.

Včelstvo se nezastaví. Včely vylétávají z úlu a nosí zpátky pyl i třeba vodu
Změny klimatu způsobí masivní úhyn včel, odhadují odborníci. V Evropě nejvíc

Snížení stavů napomohl také úbytek vegetace a fragmentace krajiny, která donutila losy ustoupit více na sever. Přitom los tu žil už před začátkem našeho letopočtu.

O největším jelenovitém sudokopytníkovi se zmiňuje i slavný římský vojevůdce Gaius Julius Caesar v neméně slavném spise Zápisky o válce galské (asi 49. před naším letopočtem). „Postavou a barvitostí je srsti je los zcela podoben kozlu, ale je o něco větší, parohy má komolé a nohy bez kloubů a členění. Nelehá k odpočinku, ani se nemůže zdvihnout a postavit na nohy, když upadne sražen nějakou náhodou,“ napsal si o dosud pro něj neznámém zvířeti.

Zdroj: Deník/Kamila Minaříková

Právě neschopnost postavit se na nohy měli využívat podle Caesara lovci pro ulovení zvířete. Pokud chtěli losa ulovit, v oblasti, kde se pohyboval, nařezali všechny stromy. „Ale jen tak, aby to vypadalo docela tak, jakoby stály. Když se pak losové o ně opřou jako obvykle, porazí nepevné stromy svou váhou a sami padnou zároveň s nimi,“ popsal. Losi žili nejen v Německu, ale antické zápisky je dokonce zasazují i do Řecka nebo Skotska.

O Santovi důkazy nejsou, o sobech ano

Podle některých badatelů Caesar ve spisu popisuje také soby a to v kapitole 26. Zda je skutečně viděl či ne, nemá vědecká obec jasno. Ale důkazy o tom, že žili i na českém území, mají odborníci určitě. Díky archeologickým nálezům.

Krasový badatel Martin Kříž v publikaci Průvodce do moravských jeskyní píše o nálezech z jeskyní ve Křtinském údolí mezi Adamovem a Brnem. „Určil jsem třetí zub z dolní pravé čelisti sobí. Byli tedy zastoupeni sobi dva,“ shrnul bádání ve spisu z roku 1902.

Srny svá mláďata ukrývají ve vysoké trávě
Sekačky ročně zabijí 60 tisíc srnčat. Lidé přispívají na jejich záchranu

O existenci sobů na českém území byl přesvědčený také autor příspěvku v časopise Lovecký obzor, který vyšel v roce 1906. Podle sobů i losů měly být pojmenovány dokonce obce. „Rozsáhlé lesy chovaly dosti zvěře různého druhu. V Čechách máme například osm jmen osad upomínající na losa a sedm na soba,“ publikoval časopis.

V případě soba je název osady těžké dohledat, ale u losů je to mnohem jednoduší. Mají ho ve svých názvech dodnes - Velké Losiny, Losín, Losenice a podobně.

Daří se mu na Šumavě

Krkonošský los na začátku tohoto týdne na českou stranu zřejmě doputoval od sousedů z Polska. Stabilní populace, asi o patnácti jedincích, žije v Česku zatím na Šumavě. Patří mezi silně ohrožené druhy. Zda na severu sudokopytník zůstane, zatím jisté není.

„Je předčasné spekulovat o tom, zda se losi v Krkonoších usadí natrvalo, nebo zda pouze migrují. Každopádně to je dobrá zpráva o stavu naší přírody. Vzhledem k tomu, že se los pohybuje v tradičním biokoridoru, je to důkazem smysluplnosti a efektivnosti těchto opatření a jejich ochrany,“ uvedl ředitel Správy Krkonošského národního parku Robin Böhnisch.